Demonstrace na Staromáku byla fakt síla. Tolik neskrývané nenávisti jsem ještě neviděl!

Včera na Staroměstském náměstí exhibovali ti, kteří drtivě prohráli volby a kteří adorují největšího bolševika, zbabělce, udavače a pučistu, aby si tím sami nad sebou vynesli ortel věčného zatracení. Na Turka si zvracet nenecháme!

Na demonstraci, která se konala na Staroměstském náměstí, se strýc Burčák těšil jako malé děcko.

Aby byl co nejblíže pódiu, odkud měla promlouvat skutečná elita našich lidí, vypravil se na ni raději už šest hodin před jejím začátkem, tedy přesně v devět hodin. Ale jaký byl jeho úžas, když se nedostal dál než ke Svatému Václavu, protože se před ním už tlačily davy našich lidí, kteří přišli podpořit demokracii a svobodně vyjádřit svůj jedině správný názor.

A to bylo teprve devět hodin a deset minut!

A když se strýc Burčák podíval za sebe, bylo prostranství kolem Národního muzea už taky docela zaplněné, dokonce zahlédl i davy lidí s českými vlajkami na jeho střeše!

„Naši lidi jsou už i na Karlově mostě a na Nuseláku, není mezi nimi jediný turista, ani jediný Ukrajinec, jsou to všichni naši lidi! Senovážné náměstí je už taky plné, a Strossmayerovo jakbysmet. Letenská pláň je zaplněna našimi lidmi z pohraničí dobře ze tří čtvrtin!“ hlásil sympatický důchodce, který neodtrhl zrak od mobilu, „ti šmejdi nepřestanou škodit a škodit! Žvaní ve sněmovně, aby vláda nemohla pracovat! Prohráli volby, tak by měli šoupat nohama a ne organizovat státní převraty!“

Důchodce si odplivl, ale jeho slina ani nedopadla na zem, jak jsme už na všichni na sebe tlačili.

„A největší šmejd je ten bolševik na Hradě! Je to zbabělec a udavač! Užívá si luxus za naše peníze! Měl by abdikovat a celá ta slavná opozice by měla lozit kanálama!“ odplivla si i žena v květované pestré sukni, která se na strýce Burčáka mačkala zezeadu, „naštěstí jim ten jejich puč nevyšel, protože likvidátoři volebního výsledku byli naprostí diletanti. Nemají, na rozdíl od našich lidi, v ničem jasno a jejich právní povědomí není frustrováno nějakým omezením zákona.

Dříve či později to dojde všem, jako to došlo nám.

Je třeba neustále zveřejňovat charakter protagonistů jejich slepého protestu proti výsledkům voleb.

Je stále třeba poukazovat na jejich záludnou nenávist, která to jejich hnutí živí. Je to nenávist ke každému kdo nesouhlasí a je z jejich pohledu dezolát, svině, kolaborant.

Chceme návrat takové rétoriky a selekce obyvatel?

„Nechceme! Nechceme návrat takové selekce rétoriky a takové selekce obyvatel!“ vykřikl strýc Burčák a ze všech sil začal skandovat, „Turek do vlády, Turek na Hrad!“

„Turek do vlády, Turek na Hrad! Turek do vlády, Turek na Hrad!“ ozvalo se z miliónů hrdel v mnohonásobné ozvěně.

Šmejd, bolševik, komunista, udavač, zbabělec a pučista byl na Hradě obklíčen ze všech stran, neměl už jak uniknout našemu spravedlivému hněvu, našimi zástupy by neproklouzla ani myš, natož přítel po boku v žoldu amerických zbrojařů.

Zvítězili jsme!

Zvítězili jsme nad těmi, kteří prostřednictvím České televize, jakož i médii obecně, šířili nenávist, kteří proměnili republiku ve spálenou zemi.

Naše drtivé vítězství je vítězstvím svobody a demokracie, je vítězstvím pevné naděje, je vítězstvím vlády, která pracuje v prospěch našich lidí, je to sladké a drtivé vítězství našich lidí samotných.

A ani jsme nemuseli čekat až do voleb, abychom dodělávající liberální hydře zasadili poslední ránu z milosti, umlčeli ji na věčné časy a nikdy jinak!