Demokratická opozice rozvrací republiku a už to ani neskrývá

Proti České republice se chystá opravdu koordinovaná akce, kterou řídí skutečně silné organizace ze zahraničí, lidé bděte!

            Deváté zasedání ÚV KSČM, jehož se jako vzácní hosté účastnili ruský velvyslanec a vnučka maršála Koněva, začalo se jako vždy, sborovým zpěvem Internacionály.

            „Odnikud nečekejme spásu,
král nespasí nás, ani bůh ;
štěstí nepřijde bez zápasu,
jen sami rozrazíme kruh.
Vyrveme kořist z dravčích spárů,
myšlenky uvolníme z pout,
když sami v rozdmýchaném žáru
železo žhavé budem kout!“ zpíval i soudruh předseda, zazobaný kšeftař, advokát a poslanec v jedné osobě, zkrátka boháč, o kterém se zpívá ve třetí sloce, na kterou však z jakýchsi neznámých důvodů nedošlo.

            „Tak to bychom měli, soudružky a soudruzi,“ řekl soudruh předseda, když dozněly tóny písně a pokračoval, „soudružky a soudruzi, situace je vážná.

            Přisluhovači cizích států, a nestydím se tady před vámi, soudružky a soudruzi, za slovo kolaboranti, kteří jsou ochotni sloužit jiným ať už za peníze, nebo z pochybných ideologických či jiných důvodů, samozřejmě posilují a my zatím, řekl bych, jen slabě reagujeme, protože jsme jim nedali okusit pěst dělnické třídy.

            Připomínám to proto, že proti České republice, proti její suverenitě a naším občanům se chystá opravdu koordinovaná akce, kterou řídí silné organizace ze zahraničí.

            A k tomu se množí i čeští přisluhovači v čele s KDU-ČSL, TOP 09, ODS a přidávají se k nim Piráti, někteří z neznalosti, ale někteří pravděpodobně v žoldu jsou ochotni tuto politiku hrát. Tato obecná charakteristika krizového vývoje v České republice potvrzuje, že rozvratný proces rozpoutanými pravicovými silami již zachvátil všechny oblasti veřejného a politického života.

            Na pořad dne vyvstala se vší ostrostí otázka ,Kdo s koho´, soudruzi a soudružky.

            Buď kontrarevoluce, opírající se o podporu mezinárodní reakce, dokončí své zhoubné dílo, nebo se zdravým silám podaří kontrarevoluci odrazit.

            My, komunisté, si uvědomujeme smrtelné nebezpečí hrozící naší vlasti, a proto se obracíme na naše skutečné přátele s prosbou a žádostí, aby rozhodně čelili kontrarevolučním silám a postavili se na obranu svobody a vymožeností demokracie v České republice!

            Tady je!

Zvací dopis!

            Přijeďte, prosím, zachraňte u nás svobodu a demokracii!“

            Soudruh Filip předal ruskému velvyslanci zvací dopis.

Ruský velvyslanec si strčil dopis do kapsy a pravil: „My v Rusku, všechen ruský lid, jsme dobře obeznámeni s vážností situace v České republice a přiznám se, že nás ohrožení demokracie a svobody ve vaší vlasti velmi znepokojuje.

Jedno staré a proto moudré přísloví praví, že v nouzi poznáš přítele.

Slibuji vám jménem ruského lidu, že svobodu i demokracie u vás zachráníme, žádný památník Vlasovcům se u vás stavět nebude!“

Po těchto vřelých slovech promluvila vnučka maršála Koněva: „Děda je taky připraven osvobodit vaši vlast, už potřetí. Vzal si kvůli tomu neplacenou dovolenou, a taky si pořídil nový civilní dvouřadý oblek.

Když jsem ho v něm poprvé viděla, vůbec bych neřekla, že je voják, vypadá jako důchodce, který si vyjel na rekondiční pobyt do Karlových Varů.

Nebojte se ničeho, čeští přátelé, kam vkročil děda, tam vkročila svoboda a demokracie!“

„To není žádné strašení, to je realita!“ zvolal dojatě soudruh Filip a obrátil se k soudružkám a soudruhům z ÚV, „tak to vidíte sami, soudružky a soudruzi, že nejsme sami jako ten kůl v plotě.“

„Nejsme!

Nejsme!“ volali šťastně soudružky a soudruzi a tahali se navzájem radostně za uši něžně a mazlivě, jak to dovedou jen skuteční komunisté.