Dělá si z nás pan Gazdík blázny?

Z jakéhosi člověka, se kterým se pan Gazdík přátelil, se už, bohužel, blázen stal. Jen abychom teď na řadě nebyli my!

            Celá dědina už spala, jen ponocný seděl na autobusové zastávce a hleděl na mobil.

            Ale když uslyšel auto, které projelo pomalu dědinou, vstal a šel se podívat, jestli to nejsou nějací zloději z Prahy, kteří přijeli vykrást obchod, jak se to stalo kdysi v Bánově. Tam vnikli do prodejny rozbitou výlohou a ukradli všechno staré pečivo, nenechali tam ani kůrku.

            Nebyli to zloději, byl to Petr.

            Ponocný k němu přistoupil a podal mu ruku.

            „Tak tě vítám zpátky, Petře,“ řekl a pokračoval, „dobře, že ses vzdal toho ministerského křesla. Jsme na tebe hrdí. Jiný by se držel, zapíral, ale ty ses vzdal, postavil ses k tomu čelem.

            A poslaneckého mandátu se vzdáš?

            Nemusíš mi hned odpovídat, jestli nechceš, ráno moudřejší večera. Ale za sebe, za lidi z dědiny, ti říkám, že ti nikdo nebude nic vyčítat, když se ho nevzdáš. Je to lidský pochopitelné, lidé tě zvolili, dali ti důvěru.

            Taková důvěra je ti setsakramentská věc, hochu!

             To je ti hotový kříž, který všude vláčíš, kámen na krku!

            A ty jsi nezklamal, bůhví, že jsi ji nezklamal! Školní reformu jsi rozjel, to je důležité,  to je hlavní aby se teď dokončila. Vždyť je to naše školství horší, jak za Marie Terezie, vždyť ta nebohá děcka mají jen tři měsíce prázdnin a přitom je na jaře tolik práce na poli!

            A že ses namočil do té šlamastyky?

            Nemůžeš za to, že ten nesvéprávný Redl je Zlína. Kdyby byl třeba z Plzně, tak jsi dál ministrem.

            To tě máme soudit za to, že ses bavil ve Zlíně s nějakým bláznem?

            Každý ví, jak to tady u nás v kraji chodí, jaké Palermo z toho udělal Čunek. A to nemluvím o Valentovi.

            Nebo si někdo myslí, že Slovácko vyhrálo pohár jenom tak?

            Každý viděl, jak rozhodčí Spartu brutálně zařízli, protože patří Křetínskému!

            Když se nevzdáš poslaneckého mandátu, taky dobře, aspoň budeš hájit naše zájmy.

            Má přijít na tvé místo někdo jiný, kdo není od nás?

            Dřevo v obecním lese nekradeš, doma nepálíš, není důvod, aby ses vzdal poslaneckého mandátu. To ti říkám za sebe, i za lidi z dědiny.

            Měli si v Praze ten svůj dopravní podnik líp pohlídat!

            Co ty s tím máš společného?

            Nikdy neuškodí, když se Pražákům trochu pustí žilou, tam je peněz habaděj, oni si toho taky nakradli dost...

            Ale nebudu tě zdržovat. Musíš si odpočinout, máš po dlouhé cestě, to není jen tak, řídit auto z Prahy až sem!

            Jdi si lehnout, já to tady zatím všechno pohlídám.

            A že máš šifrovací telefon?

            To je toho!

            Ten já mám taky, podívej. Kvůli manželce, jako každý ženatý chlap, podívej, to je on, vypadá jako nový!“

            Ponocný ukázal Petrovi svůj telefon. Nelhal, Mluvil pravdu, byl opravdu šifrovací. Koupil ho z druhé ruky v Hradišti. Člověk, který mu ho prodával, neměl s politikou nic společného. Byl to nějaký učitel odněkud z jihu. Mluvil maďarsky a ponocný mu vůbec nerozuměl. Ale telefon šifroval dobře, jen na zadní straně měl tenkou prasklinu, která se táhla odshora dolů. Ten učitel mu k tomu telefonu dal ještě kilo sušené papriky.

            Ponocný si už na tu prasklinu zvykl, vůbec mu nevadila, aspoň svůj telefon hned poznal.

            Když Petr zašel do domu,  aby se osvěžil spánkem po dlouhé noční cestě, vrátil se ponocný na zastávku a zase něco kutil na svém šifrovacím telefonu. Do rána se už nic mimořádného nepřihodilo. První ranní autobus do Brodu jel úplně prázdný, vždyť bylo teprve úterý a půl čtvrté ráno.

            Ponocný se pozdravil s řidičem, který byl z Nivnice, a ještě jednou, naposled obešel náves. Už se docela rozednilo, v létě se vždy rozednívá brzy, zloději mají žně až v zimě, to je dlouho tma, Vánoce, to je ten nejlepší čas na zlodějny, to je každý dobrý člověk prachsprostým zlodějem.