Další prezidentská kampaň za námi. Politici se smějí, z lidí kape krev po kýblech

Kdyby nebyly volby, byl by na světě trvalý mír, protože prezidentem by byl Jaroslav Bašta a my bychom nežili v nové totalitě!

Blížily se nezadržitelně prezidentské volby.

Lidem tekla krev z pysků, jak se rvali navzájem. Jedni, aby byla válka a nebyl mír, druzí zase, aby nebyl mír a byla válka, politici se tomu, jak lidem teče krev z pysků, smáli a aby toho nebyl málo, Ladik si nasadil svoji kouzelnou čepičku, což bylo neklamným znamením, že se pustí do filozofování.

„Ladik bude filozofovat! Ladik bude filozofovat!“ radovali se lidé, když viděli, že si Ladik nasadil svoji čepičku.

A Ladik opravdu začal filozofovat.

Napřed se pořádně napil dominikánského rumu, pak mocně potáhl z kubánského doutníku a spustil: „Jsme blbci, protože kdyby to bylo jako v Rusku, nebo v Bělorusku, taky by u nás nebyl žádné hloupé volby a měli bychom se ještě líp.

Máme tohle vůbec zapotřebí?

Proč by někdo nemohl být prezidentem dvacet let?

Stačí přece jen změnit ústavu, ale to by nesměli sedět v parlamentu samí blbci!

Ani Masaryka by nezvolili prezidentem!

Měl u národy vroubky, byl to Žid, profesor na humanitní univerzitě a jezdil si do Washingtonu pro notičky, jak zakroutit Rusku krkem!

Do hajzlu s volbama!

Zítra budeme volit mezi dvěma komunisty, jako by nestačilo, že v Chartě 77, kterou podepsal Bašta, byla víc jak půlka komunistů, ale žádný katolík!

Jeden komunista, kterého budeme zítra volit, je stejný estebácký udavač jako Jarek Nohavica a taky chce mír, jako Nohavica, který dostal Puškinovu cenu od Putina, co je prezidentem už dvacet roků a ještě dalších deset bude, dokud sám nezhebne, nebo ho někdo nevyhodí z okna.

Tento komunista je miliardář, kapitalista, který se v republice, kde všichni kradli, stal druhým nejbohatším poctivcem, a budou ho volit komunisti, protože ten druhý komunista je bývalý komunistický lampasák, který zachránil život francouzským vojákům v Jugoslávii a Francie je v NATO, proto ho komunisti volit nebudou.

Čert aby se v tom vyznal.

Jeden práskač stejně jako Nohavica, co si potřásá rukou s Putinem, který byl rozvědčík, stejně jako lampasák, kterého nebudou volit všichni ti, pro které je Putin hrdina, protože konečně zatočil s fašistickou svoločí na Ukrajině!

A řekněte sami, dali byste dceru raději Putinovi, který má levný plyn, nebo Zelenskému, který nás žene do války?

Čert, aby to spral!

Lidi jsou blbci, a radši si zvolí lampasáka, který s fialovým hnusem nastolí novou totalitu.

Já to říkám pořád: ,Dobytku, který volí rozvědčíka, svobody netřeba!'“

A snad by Ladik filozofoval a věštil dál, co nepěkného nás čeká a nemine, kdyby mu rozverný vítr nevzal čepičku z hlavy a neodnášel ji k někam k Užhorodu.

A protože Ladik větru neuměl poručit, nezbývalo mu, než se za čepičkou rozběhnout.

Ale protože vítr byl veselé povahy, zanesl Ladikovu čepičku na cestu, po které zrovna projížděly americké tanky na Ukrajinu. Ladik se před tank pro čepičku vrhnul, protože bez ní by nemohl filozofovat, ale americký tank, byl rychlejší...

Pár minut na to jsem přišel domů a řekl: „Jsme v pěkný rejži.“

Žena se usmála: „Já vím, vyžehlila jsem si ti maskáče.“

Podíval jsem se na ženu: „Tak ty to víš, že bude válka?“

„Ano, vím, bude válka. Dostaneš flintu a potáhneš na Bělehrad,“ řekla žena.

„Jak to můžeš vědět! Vždyť jsi ženská!“ podivil jsem se.

„Protože mám Ladikovu čepičku, objednala jsem si ji na e-shopu Protiproudu na spaní, protože je hřejivá a sluší mi ke svetru,“ vytáhla si žena zpoza cecků čepičku, která vypadala úplně jako Ladikova, kterou přejel americký tank.

Ponaučení, které z toho plyne: „Některé myšlenky jsou nesmrtelné, protože trvalý mír je jen iluze.“