Cykloterorismus Petra Hanniga

Je to zvláštní, ale je to tak. Cyklisté na kolech bez blatníků a zvonku nám terorizují pana Hanniga sedícího v autě, které váží skoro dvě tuny a které se kolem nich prožene stokilometrovou rychlostí...

„Tak co, Péťo? Už jsi zkoušel  jste zkoušel přísně dodržovat nový dopravní předpis, že mezi cyklistou a jej předjíždějícím vozidlem musí být minimálně jeden a půl metru odstup?“ zeptal jsem se tuhle rozumného Péti.

Rozumný Péťa se jen ušklíbl: „Zkoušel, čéče, ale moc se mi to nedaří, já ti s tím svým kolem nemám kolikrát na tý krajnici už kam hnout, sjel bych do pangejtu, kdybych měl dodržet bezpečnou vzdálenost.“

„No jo, Péťo, to je tvoje chyba! Heleď, máš kolo bez blatníků a taky bez zvonku, to se pak nediv, že už nemáš kam uhnout,“ pokáral jsem rozumného Péťu.

„No jo, ale kdybych měl blatníky a zvonek, vono by to mý kolo bylo moc těžký,“ namítl Péťa.

„Heleď, tak si pořiď elektrokolo. To je těžké samo o sobě, takže nějaké blatníky a zvonek už tě nevytrhnou,“ poradil jsem rozumnému Péťovi a zvedl prst, „oni to ti řidiči, co tě musejí předjíždět v bezpečné vzdálenosti, taky nemají lehké. Vlečou se za tebou, a přitom by mohli být už dávno někde jinde. Tuhle si mi stěžoval jeden hudební skladatel, moc hodný člověk. Jel někam v sobotu a silnice byly plné takových cyklistů zrovínka jako ty, rozumný Péťo, co nemají ani blatníky, ani zvonek. Chudák, musel furt nervózně vyrážet do protisměru, aby využil každé skulinky, kdy nejelo v protisměru auto a přitom ohrožoval cyklisty v protisměru, kteří taky neměli blatníky ani zvonek.

Tak vidíš, rozumný Péťo, že to není tak jednoduché, jak si myslíš!

Ty, když sjedeš s kolem do pangejtu, tak z něho zase snadno vylezeš, ale zkus vjet do pangejtu s autem!“

Myslel jsem, že to rozumný Péťa pochopil, ale nepochopil.

„No jo, ale já mu přece nebránil v předjíždění! V předjíždění mu bránila přece ta auta v protisměru! Kdyby jel, ten hudební skladatel na kole, jako já, tak mě nemusí přece vůbec předjíždět, protože já jsem na kole docela vymakanej!“ bránil se rozumný Péťa.

„Ty seš ale vůl, Péťo! Korunovanej vůl!“ pomyslel jsem si v duchu a už nic neříkal, protože blbcům stejně nic nevysvětlíte, to jsem si raději místo toho pustil pěknou písničku.

A tu pěknou písničku pustím teď i vám!