Čubův pohřeb

František Čuba, to byl takový předlistopadový Andrej Babiš, poctivý a pracovitý soudruh a veliký člověk, proto Havel nařídil po listopadu hned jako první věc likvidaci Slušovic

            Do kostela, ve kterém se konal pohřeb docenta Č., jsem se dostal bočním vchodem.

            Vchod to byl pěkný, bytelný, ale ještě pěknější a bytelnější byla rakev, ve které spočíval docent Č.

            Sedl jsem si do lavice hned za prezidentem a jeho doprovodem a všiml si, že si u stropu kostela vybudovaly vlaštovky hnízdo, asi jim farář nechává schválně otevřené okno, maje na zřeteli podobenství o ptácích.

            Člověk, který seděl vedle mne mi byl povědomý, a tak jsem se ho zeptal: „Vy jste Veleba?

Inženýr Veleba?“

            „Ano, Veleba,“ přikývl Veleba a ukázal na rakev, „on by řepku nikdy nepěstoval!

            Ty jeho osevní postupy, to byla prostě báseň!

            Od listopadu ´89 jsem neviděl lepší osevní postupy, to vám přísahám.

            Vy jste ho taky znal?“

             On se totiž znal i s Trumpem, Donaldem!

            „Ano, od slyšení,“ přikývl jsem a dodal, „manželky zlínských estábáků mívaly vždy při dostizích pronajaté stánky. Tehdy EET ovšem nebylo.“

            „To je pravda. Myslím to s těmi manželkami zlínských estébáků, i s tím EET.

           Já sám si pamatuju, jak jsem kdysi u něho jednotil řepu, bylo to tuším v sedmaosmdesátém. Měl jsem přijít na šest hodin na ráno, ale přišel jsem až ve čtyři a dělal jen hodinu do pěti.

            Ale on mi dal mzdu, jako kdybych pracoval celý den. Ostatním družstevníkům, kteří pracovali od šesti ráno, se to nelíbilo, reptali, tehdy už začínala glasnosť.

            Ale on jim řekl: ,Soudružky a soudruzi, já vám nekřivdím.

Dostali jste svoji mzdu?

Dostali!

Tak si vezměte, co vám patří a jděte si něco koupit do Quatra. Ale já chci dát tady soudruhu Velebovi stejně, co vám.

Nesmím si na svém dělat, co chci?

Anebo snad kvůli mé štědrosti trpíte závistí?

Tak vy budete poslední a tady soudruh Veleba bude první!‘

To řekl a vyplývalo z toho, že důležité je dostat se nějak do Slušovic a budete za vodou.“

Jen, co to dořekl, obrátil se k nám prezident: „Docent Čuba byl něco mezi broukem a motýlem.

To od něj jsem dostal Mirek Šlouf kontakt na profesora Melčáka.

,Za profesora ručím, udělá všechno, co mu řeknu,‘ řekl docent Čuba Mirkovi.

Ale to už se Mynář, sedící vedle prezidenta a vypadající opravdu uplakaně, probral ze své upřímné soustrasti, a otočil pana prezidenta i s jeho hlavou zase zpátky a spolu s tím mu cosi strčil do ucha, co to bylo, to nevím, možná ušní svíčka.

Ostatně byl nejvyšší čas, protože pohřeb se právě začal.

Kněz se ukázal být ve formě, obřad měl spád, tak pěkné věnce jsem už taky dlouho neviděl.

Z kostela jsem opět vyšel bočním vchodem, hned po panu prezidentovi, kdežto rakev vynesli hlavním vchodem, ale i tak to bylo příjemně strávené letní odpoledne.