Co nás hrozného taky čeká a vůbec nemine v roce 2023

V roce 2023 toho na nás čeká opravdu velmi hodně a hodně nás toho taky vůbec nemine, to se s rokem, kdy padl Přemysl Otakar II. na Moravském poli, nedá vůbec srovnávat

I úzkou škvírou mezi dveřmi a a prkennou, již trochu otřepenou a na několika místech i zmizelou podlahou, pronikl do čajovny Nový rok, kde taky zastihl i její hosty.

„Už je zase tady, bestie! Vidíte ho, tam je! Rok 2023!“ ukazoval Karel na škvíru mezi dveřmi a podlahou, kudy skutečně pronikal do čajovny nový rok v podobě levného zemního plynu.

„Levnější zemní plyn jsem v životě neviděla! Je tak levný, jako bychom vystoupili z EU a NATO, pro krindapána!“ zvolala servírka Leona a ukázala na elektroměr, „panebože, podívejte, i elektřina zlevnila! Tak levnou elektřinu jsem ještě nikdy neviděla. Co budeme dělat? Plyn, levný, elektřina levná, ještě aby tak zlevnil benzín!“

„To nám ten letošní rok pěkně začíná! Nakonec bude i ten mír, fujtabl!“ odplivl si Karel a dodal, „a taková to byla fantasticky mizerná doba! A teď je fuč! Co si o tom myslíte vy, pane rektore?“

Pan rektor byl ze všech přítomných dvou hostů nejmoudřejší, protože fandil FC Slovácku. Ani Leona nebyla tak moudrá a to nefandila nikomu.

„Pro mě se v roce 2023 nic nemění. Já budu mít i letos postel plnou štěnic. Zase od nich celý pokousaný, jako každý rok. Zkoušel jsem spálit matrace, ale nepomohlo to. Koušou dál, živí se mojí krví. Bodají mě hlavně na odkrytých částech těla. Letos to nebude jiné,“ řekl pan rektor.

Karel se po jeho slovech zamyslel. Leona to hned poznala a proto rychle postavila před Karla kýbl magoráku. Ale tentokrát se Karel nepotřeboval napít, jako jindy, když se zamyslel.

„Něco mne napadlo,“ řekl Karel a zatvářil se velmi důležitě, „něco, co by vám mohlo pomoci, pane rektore. Zkuste snížit teplotu ve svém bytě tak, aby nebyla vyšší než 16°C, protože při teplotách pod 16°C přestávají být štěnice aktivní. Netvrdím, že se jich zbavíte, ale aspoň vám přestanou sát krev.

A ještě něco!

Pokud budete spát ve dvou svetrech, štěnice se vám nedostanou na holé tělo!“

Karel se triumfálně usmál, jako vždy, když pronesl něco geniálního.

Ale nikdo ho neplácal po zádech, žádné jeho komando, nic takového, všichni naopak hleděli do země a mlčeli.

Rektor mrkl na Leonu, ta přikývla a vzala Karla za ruku.

„Víš, Karle, to, co jsi řekl, je geniální,“ začala Leona opatrně a přitom mrkla na pana rektora, který lehce přikývl, „ale, jak bych ti to vysvětlila, prostě už není starý rok, ale máme nový rok, sám jsi nás na to upozornil. Plyn a elektřina jsou v tomto novém roce tak levné, že je prostě nemožné, abys měl v bytě míň jak 18°C, natož 16°C.

Bylo by to pěkné, ale prostě to nejde.

Loni to ještě šlo, loni by to panu rektorovi ještě pomohlo, ale letos už ne.

Sám to přece vidíš.“

Leona ukázala na levný zemní plyn i na elektřinu. Jejich nízká cena bila do očí tak, že i Karel si musel přiznat, že to, co radil panu rektorovi je naprostá volovina.

„Promiňte, pane rektore. Já si myslel, jak vám nepomůžu a místo toho…, klidně mi plivněte do obličeje,“ kál se Karel.

„Není třeba, abych vám plival do obličeje. Já už si na ty štěnice vlastně docela zvykl. Kolikrát si říkám, co by to byl za svět, kdyby na něm nebyly štěnice?

Myslel jste to dobře, není to vaše vina, že plyn a elektřina v novém roce drasticky zlevnily. Všichni se s tím musíme nějak popasovat. Prostě mi budou letos sát štěnice krev jako každý rok, svět se přece kvůli tomu nezblázní,“ mávl pan rektor rukou.

„To se mi líbí!“ vykřikla Leona a vlepila Karlovi velikánskou pusu na čelo.

A pak si pan rektor a Karel zase sedli ke stolu a pili magoráky, které jim nosila Leona v parádních porcelánových kýblech a už se netrápili tím, že je levný plyn a elektřina, a že nebude jaderná válka, magorák má na lidskou mysl už prostě takové blahodárné účinky.