Co má společného gaučová soldateska s Putinem? Hemeroidy!

Chcete-li jednat o míru, musíte u toho zpravidla sedět. Avšak sedíte-li příliš dlouho, uženete si pravděpodobně hemeroidy...

            Abych byl upřímný, válka na Ukrajině mi nepřinesla opravdu nic dobrého.

            Za těch jejích požehnaných devět měsíců (děti počaté v den zahájení speciální vojenské operace, jejímž cílem byla denacifikace a derusofobizace Ukrajiny se už náruživě derou na svět, /a stejně tak i telátka/) se mi konečky prstů úplně rozdřely do krve, takže při bušení do klávesnice trpím stejně tak jako Putin při pomyšlení na nebohé Ukrajince, ze kterých jejich zfetovaná fašistická vláda udělala po Češích (rovněž Slovanech, vyjma Okamury!) druhé největší nepřátele Ruska, které si vždy ukrajinské kultury vždy nesmírně vážilo.

            Už jste si někdy zkusili mlátit do klávesnice zkrvavenými prsty?

            To bych nepřál ani tomu hňupovi Fialovi, ačkoliv jsem ho nevolil.

            Ovšem rozedřené prsty, to ještě vlastně nic není. Od sezení na gauči se mi totiž za těch devět měsíců udělaly opravdu hnusné hemeroidy. Dřív jsem se hemeroidním ksichtům smál, říkal jsem si v duchu, dobře vám tak, a teď jsem si sám od toho věčného válčení na gauči uhnal hemeroidy!

            Někdo mi prostě přál, aby karmy dělaly to, co karmy dělají a vylezly z toho hemeroidy!

            A mír na Ukrajině je pořád v nedohlednu!

            Však jsem si taky postěžoval sousedce, jmenuje se Lenka.

            „Mír v nedohlednu a já mám z prstů krvavou kaši, jako bych do nich dostal přímý zásah nějakým dronem a kdybyste viděla moji prdel, paní Lenko, zhrozila byste se toho masakru, takové nepohodlí, takový diskomfort jsem opravdu ještě nikdy nezažil!“ naříkal jsem, zatímco paní Lenka mě bedlivě poslouchala, majíc na sobě květovanou blůzu a držíc síťovku se zabitým vánočním kaprem.

            „Je to běs, je to běs!“ zvolala paní Lenka, když viděla moje prsty (a to jsem ji neukázal ani ty proklaté hemeroidy) a velmi rozčileně pokračovala, „takhle už to opravdu nejde! Aby kvůli válce na Ukrajině trpěli nevinní lidé. Musí se začít jednat!“

            Paní Lenka měla pravdu.

            Však jsem taky s ní okamžitě souhlasil: „Přiznávám se, že jsem byl dlouho proti jednání, že jsem byl pro válku, proto, aby se Ukrajině posílaly zbraně. Ale to svědění je už opravdu nesnesitelné, paní Lenko.

            Máte pravdu, paní Lenko, toto není svatá válka proti fašistům, proto musí co nejdřív skončit!

            Připojuji se k vašemu ZAČNĚTE JEDNAT! Kvůli budoucím mrtvým v důsledku rozbombardované infrastruktury (stejně jako v Srbsku po náletech NATO!), nedostatku zdravotní péče a ovšem taky hlavně kvůli mým hemeroidům!

            Ideální by byly následné snahy o odzbrojení a zchlazení studené/horké války slovanského Východu a satanistického Západu.

            Hrocení a zbrojení je cesta do pekel pro Ukrajinu i zbytek světa a ekologii, ať ji zničíme zbraněmi nebo ekologickými tankery.

            Volání po válce je neskutečně hloupé, o mých hemeroidech nemluvě!

            Ale jak to udělat, aby se začalo jednat?“

            Podíval jsem se bezmocně na paní Lenku.

            Ale ta mrška si věděla rady!

            „To je docela jednoduché!“ luskla prsty a hned mi to vysvětlila, „nesmíme posílat na Ukrajinu zbraně, ale gauče! Aby si bylo při tom jednání na co sednout!

            A mír bude hned!

            Totiž, když budou ta jednání o míru příliš dlouhá, tak si ti, co na těch gaučích budou sedět, uženou hemeroidy jako vy. A čím víc je ty hemeroidy budou svědit jako vás, tím dřív se budou snažit uzavřít mír, aby byli z toho pekla venku!“

            „Ano, to je ono! Musíme posílat na Ukrajinu místo zbraní gauče! Hned tam ten svůj pošlu, je roztahovací, dá se na něm i spát, vždyť já už ani na něm neusedím, tolik to svědí!“ vykřikl jsem, políbil paní Lenku na čelo a běžel poslat svůj gauč na Ukrajinu, aby se začalo jednat a byl mír.

            A musím říct, že se mi bez gauče žije opravdu líp a hlavně jsem udělal něco, a rozhodně ne málo, řekl bych, že víc než dost, pro mír. Kdoví, třeba bude na mém gauči sedět i sama Olena Zelenská až se začne jednat o míru, protože ženské jsou na to, marná sláva, když nepočítám LGBTQ, přece jen nejlepší.

            Jo, a ještě jsem vám zapomněl říct, jaké květy měla paní Lenka na své květované blůze. Byly to vlčí máky, tak sytě rudé a nádherné vlčí máky jsem jaktěživo neviděl a to jsem se něco nachytal v pšenici i triticale...