Co dělal M. Zeman v Prognostickém ústavu, české pobočce Bilderbergu?

Už takřka třicet let se v českém ovzduší vznáší duch Prognostického ústavu, v němž se zrodil plán našeho polistopadového vývoje v rámci plánu vývoje globálního...

            Hospoda u Zlatého tygra kupodivu zela v deset hodin dopoledne takřka prázdnotou, ačkoliv se v ní mohlo kouřit, neboť se psal rok 1989 a po Hradě se pořád ještě potuloval osiřelý Gustáv Husák.

U jednoho stolu seděli nějací muži a nadávali na komunisty, až se hory zelenaly. Čas od času před ně číšník položil orosené podměrečné půllitry, tu a tam zpestřili si tito stateční synové českého národa (nejméně jeden z nich byl ovšem spolupracovníkem tajné komunistické policie) svoji žízeň velkými rumy, rovněž podměrečnými.

Osazenstvo hospody dále tvořili už jen dva muži, sedící osamoceně v rohu známé pražské hospody, zřejmě cizinci, protože mezi sebou hovořili jidiš, pijíce černou, už na pohled silnou kávu, klasického turka jako řemen.

Cizinci to ovšem tak docela nebyli, protože jedním z těchto mužů, vzhledem trochu připomínající Trockého, nebyl nikdo jiný než Valtr K., šéf Prognostického ústavu, jinak též české pobočky Bilderbergu. Druhý muž ovšem už cizincem byl, jeho jméno však nemá smysl uvádět, protože bylo falešné, stejně jako pas, na který přicestoval do Československé socialistické republiky.

„Praha je krásná, komunisté z ní opravdu udělali magické město. Nic takového, jako je Praha, tam u nás nenajdete. Miluji šeď a oprýskané fasády, je v tom cosi kafkovského. Tam u nás všechno křičí, upozorňuje na sebe, nárokuje si vaši pozornost. Ne šeď komunistické Prahy, ale pestrost svobody je uniformní.

Tady u vás může člověk pokojně bloumat ulicemi a myslet si, že se zastavil čas, že on sám je Golemem,“ řekl zasněně cizinec, napil se kávy a pokračoval, „kdyby šlo jen o Prahu, mohli by u vás komunisti vládnout klidně ještě dalších padesát let.

Miluji české lidi ve čtvrtečních frontách na dobré  knihy, miluji jejich obličeje, jsou tak zajímavé!

Ale bipolární rozdělení světa se už bohužel opotřebovalo. Všechno se jednou opotřebuje, snad jen ty nejgeniálnější mozky ne, ale skuteční géniové, vědí, že musí zavčasu zemřít. Studená válka nebyla špatná, ale musíme si s tím dát na pár let oraz. Komunismus je báječný vynález, ale chápu, že lidé u vás už to přestali oceňovat.

Proč jim nedopřát trochu svobody?

Vyjde nás to levněji, než uměle udržovat komunisty u moci. Nadechnou se svobody, podívají se do světa, ale pak se sami o svobodu hezky připraví. Staré dobré časy se končí, vám jako prognostikovi, to přece říkat nemusím.

Jak se tady, v české hospod, dobře sedí!

Připadám si jako ve Švejkovi!

O čem se baví tamti hosté, že vypadají tak oduševněle a spokojeně?

Tam u nás by mohli s takovým výrazem hnedle učit na nějaké univerzitě.“

„Nadávají na komunisty,“ odpověděl Valtr K.

„Neříkal jsem to, že je to tady jako ve Švejkovi, hehe?“ zasmál se muž, zase se napil kávy a pokračoval, „to by tam u nás nikoho nenapadlo, nechávat kávu v šálku. To se mi na vás taky líbí. Ale pojďme k věci. Váš plán na převzetí moci tzv. disentem i vaše tzv. ekonomické reformy, byly ústředím schváleny.

Vedla se dlouhá diskuze o tom, jestli lze rozkrást tolik majetku za tak krátkou dobu. Hodně lidí o tom pochybovalo, hlavně Rotschildové. Nemohli pořád uvěřit vašim číslům.

Ale když jsem jim podrobně vysvětlil vaši koncepci Harvardských fondů, tak se rozesmáli na celé kolo a dali tomu zelenou: „He, he tolik jsme se nenapakovali ani při holokaustu, hehe!‘

Sametové revoluci už nic nebrání.

Už máte název pro revoluční hnutí?“

„Bude se to jmenovat Občanské fórum, ve zkratce OF, přičemž písmeno O bude vypadat jako usmívající se lidská tvář,“ odpověděl Valtr K.

„Ano, ano, to je ono! Usmívající se lidský obličej, globální totalita s lidskou tváří, mám rád tyhlety havlovské paradoxy! Mimochodem, jak se mu daří ve vězení, myslím Havlovi?

Daří se mu dobře. Má dvě cimry a psací stroj. Teď sice prodělal menší zápal plic, ale včera jsem četl koncept jeho novoročního prezidentského projevu. Je takový typicky havlovský.“

„Už se na to docela těším. Všichni se na to těšíme,“ přikývl cizinec a zeptal se, „už víte, kdo bude prezidentem po Havlovi? Shodli jsme se na tom, že bude dobré, když bude Havel, prezidentem co nejdéle, ale nemůže být prezidentem věčně. Někdo musí přijít po něm.“

„Zatím se nejlíp jeví Klaus a Zeman. Jsou to oba ješitní a závistiví hlupáci, ale náramně ambiciózní. Myslím, že by mohli být dobří prezidenti. Utáhnete je na vařené nudli,“ odpověděl Valtr K.

„Ano, přesně takové lidi potřebujeme, abychom mohli hezkly klidně v závětří vládnout. Ten Klaus už, myslím, v Prognostickém ústavu pracuje,“ řekl cizinec.

„Ano, pracuje. Dávám mu triviální úkoly. Kdybyste věděl, jak se s tím snaživě moří,“ přikývl Valtr K.

„A ten Zeman?“ chtěl vědět cizinec.

„Toho si šetřím na ten článek v Technickém magazínu,“ odpověděl Valtr K.

„Ale ten měl přece zveřejnit Klaus, jestli si dobře vzpomínám,“ namítl cizinec.

„Ano, původně to měl zveřejnit Klaus. Ale trochu jsem to změnil. Zveřejní to Zeman, aby to šlo zcela mimo Prognostický ústav. Zdá se mi, že Lorenc něco větří, proto si ještě držím Zemana v Agrodatu,“ vysvětlil Valtr K..

„Ale až to zveřejní, tak ho budete muset z Agrodatu vyhodit,“ upozornil cizinec.

Valtr K. přikývl: „S tím počítám. Ty dva měsíce to už nějak přežije, přinejhorším ho uklidím k Čubovi do Slušovic.“

„To by šlo,“ usmál se cizinec a kývl na hosty, „kdyby tamti věděli, že za pár měsíců už nebudou mít na koho nadávat, a že za pár let už nebudou nadávat na komunisty, ale na Havla!

Schválně, běžte jim to říct!

Řekněte jim, že do vánoc jde bolševik od válu a Havel bude prezidentem, a nějaký Zeman za třicet let!“

„Řeknou mi, že jsem blázen,“ ohradil se Valtr K.

„My všichni jsme blázni.

Copak to jde, řídit svět?

A přesto ho řídíme!

Komunismus padne a my, miliardáři, budeme přitom zpívat Internacionálu, komunistickou hymnu.

Proč to vlastně děláme?

Pro dobro člověka?

Ano, pro co jiného bychom to dělali?

Ale proč se i to největší dobro nakonec ukáže jako zlo?

V čem to vězí, to kdybych věděl!

Ale něco mi říká, že si budu do nejdelší smrti vyčítat, že jsme to aspoň tady u vás nenechali být tak, jak to je. Na věčné časy a nikdy jinak.“

Cizinec se zatvářil nadmíru smutně, ale Valtr K. ho uklidnil: „Vyčítáte si to zbytečně. U nás se v podstatě nic nezmění, pořád to u nás zůstane stejné, pořád se u nás bude krást a nadávat. Havel je naivní a neschopný snílek, dejme tomu, pár lidí asi poblázní. Ale Klaus a Zeman, to budou ty správné svině na správném místě, za to vám ručím.“

Ještě chvíli se cizinec s Valtrem K. o čemsi bavili, pak zaplatili a opustili hospodu U zlatého tygra, aby se před ní rozloučili stiskem ruky.

On ten Valtr K. byl opravdu dobrý prognostik...