Člověk, který neví, že je Stavovské divadlo součástí Národní divadla, si nezaslouží úctu!

Stavovské divadlo je dlouhé roky nedílnou součástí Národního divadla. Přesto se najdou kulturní barbaři, kterým je to potřeba vysvětlit, protože to vůbec nevědí!

Každý by chtěl, aby mu i druzí lidé, nejen domácí zvířata, prokazovali patřičnou úctu, takovou, jakou prokazuje i on těmto druhým lidem.

Ale ani úcta není zadarmo a v našem pozemském světě, konkrétně v našem středoevropském prostoru už vůbec ne!

Aby si člověk, jedno jaký, muž či žena, důchodce, či pracující, takovou úctu zasloužil, musí splňovat dvě základní podmínky. Pokud tyto dvě podmínky nejsou bezezbytku splněny, nelze takovému jedinci prokazovat žádnou, natož patřičnou úctu, byť by byl tento jedinec třeba sebepoctivější a nikdy se ve svém životě nedopustil ničeho špatného (což je ovšem prakticky vyloučeno, takřka každý člověk se aspoň jednou v životě dopustil drobné krádeže, či tzv. milosrdné lži, především pak při svatebním obřadu).

Tou první podmínkou, aby mohla být člověku prokazována úcta, je důkladná znalost biblického učení. Ano, člověk, který neví, že Židé jsou Bohem, to jest Hospodinem, vyvolený národ a proto bylo nutné vyvraždit všechny okolní pronárody, aby tyto nesváděly Židy k modloslužbě, není hoden úcty, protože takový člověk sotva bude vědět spolu s tím, že Boží láska je de facto nepodmíněná a de iure i nekonečná.

A tou druhou podmínkou je neméně důkladná znalost historie vlastního národa. Kdo nezná dějiny vlastního národa není hoden žádné úcty stejně jako ten, kdo nezná biblické učení, jež se formovalo ve svatých hlavách po staletí, aby nám v něm bylo zjeveno a zvěstováno Boží slovo.

Proto by měl každý Čech, chce-li, aby mi u ostatní příslušníci národa prokazovali úctu, vědět, že mezi budovy Národního divadla, patří i Stavovské divadlo. Měl by to vědět zcela automaticky, měl by to vědět tak, aby mu to nemuselo být neustále připomínáno.

Pokud to neví, pak není hoden žádné úcty, i kdyby se třeba jeho mzda blížila mzdě průměrné, nebo ji i převyšovala!

Já například chodím mnohem raději do Stavovského divadla, než do hlavní budovy, která je pro kulturní ignoranty nehodné úcty, jediným Národním divadlem.

Důvodem toho, je mizerný bufet, který je v hlavním budově národního divadla. Jednou jsem si tam dal, už ani nevím na čem to bylo, párek s hořčicí a bylo to opravdu příšerné.

„To bohdá nebude, aby Čech musel jíst v Národním divadle takové párky!“ zvolal jsem rozhněvaně, i když jen v duchu.

To ve Stavovském divadle jsou párky naopak skvělé a hořčice jakbysmet a proto mne tam v hledišti, pokud byste měli zájem, zahlédnete mnohem častěji než v hledišti, jež se nachází v hlavní budově Národního divadla.

A tak je to správně...