Čínskou vakcínu nebrat, Číňany a Zemana poslat někam!

Už se těším, jak k nám přiletí čínská letadla s čínskou vakcínou a jak se jim naši čínští poskoci budou klanět až k zemi  

Dlouho to vypadalo, že z covidového svrabu nevyhrabeme ani do léta. Vakcín bylo zoufale málo, a ty co přece jen byly, ty si rozebrali pro sebe papaláši, hlavně Sputnik V., a co si nerozebrali papaláši, to se napíchalo seniorům, protože jsou prý rizikoví.

Ale co my ostatní, celá ta nenaočkovaná masa našeho národa?

Zpřísňování nebralo konce, lidem už se braly i tkaničky z bot, aby si to zavření doma nehodili, a očkování se docela zaseklo. Nezbývalo národu tedy nic jiného, chtěl-li v létě jet, jako každý rok, do Chorvatska, než aby se Mynář a Nejedlý zase vypravili do Číny, na tamější ÚV, tentokrát pro vakcínu.

„Dobře pořiďte, vraťte se živí a zdraví!“ loučil se s nimi, a s Tvrdíkem, kterého pro jistotu vzali taky, národ, se svými hrdiny, do nichž vkládal všechny své naděje, stejně tak, jako když se v osmašedesátém loučil s Dubčekem před jeho odjezdem do Moskvy.

Ale uplynul den, pak druhý, pak třetí a po našich hrdinech, jako by se v Pekingu slehla zem.

„Ti už nevrátí, to je určitě v Pekingu obvinili z korupce, čest jejich památce!“ nevěřili už lidé, že ještě kdy Mynáře, Nejedlého a Tvrdíka uvidí.

Avšak sedmého dne vjel na pražské Hlavní nádraží neznámý rychlovlak, jehož příď nápadně připomínala hlavu draka a k údivu všech vystoupili z rychlovlaku Nejedlý, Mynář a Tvrdík, všichni na první pohled živí a zdraví.

„Vezeme vakcínu! Má účinnost sto procent. A přišla nás levně, Číňané po nás chtějí jen naše ženy, protože svých mají málo. Máme je naložit do rychlovlaku a obratem poslat zpátky. Když máme ženy takové, je naše vlast zachráněná!“ zvolali všichni tři na přeskáčku, načež je nadšený dav popadl a nesl nad svými hlavami až do Lán s malou, ale o to milejší, odbočkou do Edenu, kde vysadili Tvrdíka.

Ukázalo se, že čínská vakcína má opravdu stoprocentní účinnost. Kdo ji dostal, sám se odstěhoval do jednoho z měst, jež vznikala podél Nové hedvábné stezky, ani ho tam nemusel nikdo deportovat. A tak když přišlo léto, nebylo u nás po Covidu, ani vidu, ani slechu, stejně jako po Češích, protože všichni už byli naočkování.

Já sám jsem po naočkování čínskou vakcínou napsal tuto báseň:

„Jak průzračná je čínská vakcína!
Když do ní pohlédneš,
i ve vlastním srdci
můžeš číst.
Ani srovnat se nedá
s jinými vakcínami.
Často mě napadá,
že jistě skrývá
nějaké tajemství.
Když někoho očkují,
zdá se, že mizí
ti před očima,
odmítneš-li ji,
zdá se,

že mizíš dvakrát

tak rychleji.
A přece, soumrak když dohoří
a do ticha zazní
táhlý skřek Ovčáčkův,
jsi radostí bez sebe

že, máš to

už za sebou.“

Líbí se vám moje báseň o čínské vakcíně?

Tak ji sdílejte, než to v Babišově iDnes smažou!