Chystá se mobilizace, půjdeme prolévat krev za ukrajinské fašisty!

Armáda připravuje celostátní cvičení, na kterém se lékaři a sestry se budou školit v tom, jak odvádět civilisty v případě vyhlášení mobilizace. Ještě někdo věří, že nepůjdeme bojovat za cizí zájmy!?

Odvodní komise skládala se ze tří osob. Tlusté, silné nalíčené lékařky, generála Pavla a ještě třetí osoby neurčitého pohlaví i vzhledu, jež přikyvovala všemu, co řekla lékařka, nebo generál Pavel.

Jeden za druhým byli muži odváděni do strašlivé a krvavé války, odtrženi od svých rodin i od svých půllitrů, odtrženi od mírového života a vrženi nelítostnou kapitalistickou hydrou na krvavá jatka, jež dosud trvala jen proto, že česká vláda posílala ukrajinským fašistům nekonečné vlaky s tanky, doufaje, že zmocní se nerostného bohatství, jež dosud přinášelo nevídanou prosperitu jen méně hodnotným Orkům.

Před odvodní komisi předstoupil další nešťastník, jenž byl zde dovlečen násilím.

„Příjmení, jméno a titul!“ křikl na něj generál Pavel nezaměnitelným lampasáckým tónem.

„Rajchl Jindřich, JUDr!“ odpověděl nešťastník, snaže se co nejvíce vypoulit své břicho, aby vzbudil dojem silné nadváhy, ale vzhledem k jeho chronické podvýživě se mu to nemohlo podařit.

Lékařka si jej s úšklebkem prohlédla a pak nevzrušeně řekla: „Schopen služby!“

Na to hned vyskočil generál Pavel a spustil, tiskna právě mobilizovanému muži ruku: „Gratuluji! Jste právě odveden do války! Splnilo se vám to, o čem sní každý vlastenec! Bojovat a padnout za vlast! Bože, jak vám závidím, že vás roztrhají výbuchy ruských granátů!“

Ale Jindřich Rajchl pochopitelně takovou radost nesdílel.

„Nemohu odejít do války, protože trpím touhou někam daleko zmizet!

Otec byl alkoholik a zemřel sebevraždou před jeho narozením, matka byla zase prostitutkou a opíjela se a zemřela na delirium. Mladší sestra se utopila, starší se vrhla pod vlak, bratr skočil z železničního mostu na Vyšehradě, dědeček zavraždil svou ženu a polil se petrolejem a zapálil se, druhá babička se toulala s cikány a otrávila se ve vězení sirkami, jeden bratranec byl několikrát souzen pro žhářství a podřezal si v Kartouzích žíly na krku kouskem skla, sestřenice z otcovy strany se vrhla ve Vídni z šestýho patra, já sám jsem strašně zanedbanýho vychování a do deseti let jsem neuměl mluvit, poněvadž ve věku šesti měsíců, když mě převazovali na stole a někam vodběhli, mě kočka ho stáhla se stolu a pádem jsem se uhodil do hlavy.

Mívám též občasné silné bolení hlavy a v takových okamžicích nevím, co dělám, a v takovým stavu nemůžu bojovat za vlast!“

Rajchl domluvil a zahleděl se zoufale na generála Pavla, doufaje, že takového blbce jako on nemůžou přece odvést a poslat, aby padnul za vlast, protože by toho využila hned ruská propaganda, která by tvrdila, že jsou u nás mobilizováni chovanci ústavů pro choromyslné.

Jenže ona osoba neurčitého pohlaví panovačně pronesla: „Zařadit do trestního oddílu. Při čištění minových polí mu to vadit nebude.“

„Provedu, pane prezidente!“ vykřikl generál Pavel a zařadil Rajchla do trestního oddílu na čištění minových polí.

Rajchla navlékli rovnou do uniformy a odvedli ho na frontu.

Před komisi předstoupil další nebožák v trenýrkách, jenž měl být vhozen do chřtánu nenasytné hydry, aby prolil svou krev ve jménu ukrajinského fašismu.

„Příjmení, jméno, titul!“ štěkl generál Pavel.

„Větvička, Ladislav, baraba!“ pronesl muž a rázem bylo po mobilizaci i po válce. 

Lékařka, generál Pavel i osoba neurčitého pohlaví se proměnili v solné sloupy, které už nemohly nikoho posílat do války, a tak ruská děla konečně přišla o svou potravu dodávanou jim z protektorátu Čech a Moravy plynovodem Nord Stream...