Chudák babka s filtrem, asi nemá televizi a nezná aktuality štvavých vysílaček

Dneska jsem zahlédl, jak z autobusu vystoupila na Lenince taková stará babka, dýchavičně funěla do takového kávoveho filtru, přilepeného pevně na ústech i nosu a mířila do Hrušky koupit zásoby, protože Fialova inflace

            Válka, respektive speciální vojenská operace v Česku, které celé peče, žádná aktuálně, bohužel, neprobíhá a tak stateční a odvážní lidé mají u nás jen velmi omezené možnosti, jak prokázat svoji statečnost a odvahu, na rozdíl třeba od ruských vojáků, kteří své hrdinství projevují každý den v boji proti ukrajinským fašistům a nacistům. Přesto se i u nás najdou skuteční hrdinové. Pravda, není jich mnoho, ale nepochybně existují, a proto každý, kdo říká, že Češi nejsou hrdinové, ten lže jako západní propaganda.

            Jedním z těchto nemnoha hrdinů v řadách českého národa je i náš cyp. Když nemůže bojovat proti fašistům na Ukrajině, tak bojuje aspoň proti covidofašistům u nás, takže vlastně bojuje i proti fašistům ukrajinským, ony temné síly, které vyvolaly válku na Ukrajině, jsou totiž tytéž síly, které ovládají svět prostřednictvím strachu z covidu.

            S těmito temnými silami svedl náš cyp nejeden statečný a hrdinný boj (jednou ho dokonce div kvůli tomu nesmazali na facebooku!!!), takže můžeme o našem cypovi plným právem mluvit jako o válečném hrdinovi.

            A ne jinak tomu bylo i včera.

            Náš cyp postával na Lenince, připraven kdykoliv spáchat hrdinský čin.

            A štěstí mu přálo, protože štěstí, jak známo, přeje připraveným!!!

            Na Lenince zastavil autobus. Vystoupila z něj jen stará shrbená babka. Člověk by nad nějakou babkou mávl rukou, vždyť třeba v Rusku jsou takových babek milióny a všechny milují Putina, a když ne Putina, tak aspoň Peskova.

Jenže ta babka byla ve skutečnosti odporná, hnusná a zákeřná svině, protože měla na čuni respirátor!

            A ten respirátor si vůbec nesundala, ale belhala se i ním se k nejbližšímu obchodu, k Hrušce, aby jej vyrabovala, protože Fiala ji nezvýšil důchod a ona měla strach z inflace. Šourala se, táhla za sebou nákupní tašku na kolečkách, ve sešmatlaných střevících, se šátkem na hlavě jak nějaká kosovská muslimka. Funěla do toho svého respirátoru, až by jí bylo člověku i líto.

            Ale jen chvilku, vždyť je to, panebože, to její chyba, že se dívá na Českou televizi, furt čumí na Nemocnici na kraji městě, a proto spí doma s utěsněnými okny, aby ji v noci nenapadl náhodou covid, když je hornická vdova a přes den pak běhá po doktorech, že má problémy s plícemi, že nevyjde do schodů, že se zadýchá při každém dřepu, prostě to všechno jsou jen samé pičoviny, ty její žvásty.

            Však ji taky náš cyp, který tu babku měl v merku, co vystoupila z autobusu, nijak nelitoval. Sledoval ji pozorně, loudaje se za ní, předstíraje, že hledá na zemi vajgly. A když se bezpečněujistil, že babka opravdu míří do Hrušky, odhodlal se k dalšímu ze svých mnoha legendárních hrdinských činů. Několika přískoky babku předběhl a postavil se do dveří obchodu, které tak celé zatarasil svým vlastním tělem.

            „Stát!“ zahřměl na babku, když se ta došourala k obchodu, a po této dělostřelecké přípravě zahájil svou ofenzivu, „tady je svoboda! Tady nesmí mít nikdo respirátor! Nikdo! Vyzývám vás, abyste si sundala ten kus hadru z pysku. Jsme Češi, nevzdáme se. Smrt fašistům!“

            Cyp opravdu vypadal impozantně vůči shrbené babce v sešmatlaných střevících, nemluvě o jeho čepičce, za kterou by se nemusel stydět ani Gazi Mustafa Kemal Paša.

            Babka se skutečně zastavila, zvedla svou hlavu a dívala se na našeho cypa.

            „Máme svobodu! Nikdo nesmí do obchodu s respirátorem! Smrt fašistům!“ zopakoval cyp a přešlápl rozhodně z nohy na nohu.

            „Jsi kokot, synku. Nic si nesundám. Tou svojí svobodou jdi do piče!“ řekla babka a než se kdo nadál, přetáhla cypa kabelkou po jeho hlavě.

            Cyp se omráčen skácel k zemi, a tak hrdinsky zabránil babce s respirátoru, aby se dostala do obchodu, protože ji svým tělem zavalil tak, že se, přimáčknuta cypem k zemi, nemohla se vůbec pohnout.

            Dobře ji tak!

Kdyby ji nepokazila Česká televize, tak by věděla, že i v našem národě se najdou hrdinové, skuteční hrdinové, kteří se nevzdají za žádných okolností, které nic nezlomí.

            Ale nebojte se!

            Cypovo hrdinství určitě nebude zapomenuto. Až bude dokončena důkladná denacifikace Česka, bude jistě Sýkorův most přejmenován na Cypův most, aby nám připomínal Cypovo nesmírné hrdinství, já osobně se za to moc a moc přimlouvám.