Chcete lásku? Skutečnou a opravdovou lásku?

Páry vedoucí se za ruce a zářící láskou jsou teď doslova všude, dokonce i na visutých lanových lávkách, nebo v zoologických zahradách. Chcete taky lásku?

Věděl jsem, že Táňa, která kdysi vyhrála nějakou soutěž Miss, chce lásku. 

Proč by jinak dávala každý den tolik fotek na Instagram? 

To přece dělají všechny ženy, které touží po lásce. Dávají své fotky na Instagram a tak vysílají signál, že chtějí lásku. 

“Když chce lásku, má jít mít!” pomyslel jsem si a vydal se za ní do jejího zahradního domku v tiché, poměrně chudé, části tepajícího velkoměsta. 

“Jdete za mnou?” zeptala se Táňa, když jsem ji vyrušil při pletí záhonku, z něhož rašila mrkev. 

“Ano, za vámi,” přikývl jsem a dodal, “chcete lásku? Víte, co myslím. Takovou tu věc, při které z chlapů předčasně vytéká takový ten odporný sliz. Píše o tom Radka Třeštíková, možná jste to četla. Umíte číst?” 

“Umím,” přiznala se Táňa. 

“Tak to myslím. Ale umím být i něžný, jestli vám jde vyloženě jen o tohle. Některým ženám o nic jiného nejde, chtějí něhu. Spoustu něhy. Maximální něhy.” 

“Mně jde taky o něhu,” řekla Táňa a dodala, “ale je tady ještě jedna taková věc.” 

“Jaká věc?” zeptal jsem se a chytl Táňu za motyčku, kterou držela v ruce, “se mnou můžete mluvit docela otevřeně, jako kdybychom byli přátelé na Facebooku.” 

“Musel byste se mnou fotit. Každý den,” řekla mi Táňa. 

“To není žádný problém!” ujistil jsem ji. 

“Jenže byste mne musel při tom focení držet za prsa,” řekla Táňa a sama se chytla za prsa, “asi takhle.” 

“To taky není problém!” ujistil jsem ji opět. 

“Jenže jde o to, že bych na sobě už nic neměla,” řekla Táňa a zeptala se, “máte velké ruce?” 

“Právě, že vůbec ne! Mám je docela drobounké, jaké dítě! Všechno malé, je k něčemu dobré. Tady jsou, podívejte, že vám nelžu,” ukázal jsem Táni své ruce. 

“Ty jsou naprosto ideální. Víte, kdybyste měl moc velké ruce, pak by vaše ruce na fotkách úplně přebily moje prsa. Všichni by si říkali, jaké máte velké ruce, a mých prsů by si už nikdo nevšiml. Vaše ruce se mi moc líbí,” přiznala se Táňa. 

“Víte co, tykejme si! Já jsem nějaký Karel,” navrhl jsem Táni tykání. 

“Táňa. Právě pleji mrkev,” řekla Táňa. 

“Pomůžu ti. Můžu třeba nosit vytrhaný plevel tamhle na kompost,” řekl jsem. 

“To můžeš. A pak se u toho kompostu vyfotíme. Chceš?” zeptala se Táňa. 

“Chci,” přikývl jsem, protože kdo by nechtěl lásku?