Chce Petr Pavel kandidovat na prezidenta SSE a dopouští se tak zrady na našich lidech?

Už slyším kvikot těch správně hodnotově ukotvených spoluobčanů, kteří jsou tak přecitlivělí, když se jim ukáže zrcadlo, jako by to mohlo za to, že mají křivou hubu...

Mám doma akvárium a v něm rybičky.

Vím, že je to pošetilost, vím, že si ťukáte na svoje čelo.

„Akvárium! Rybičky! Takové bláznovství, když Pavel chce kandidovat na prezidenta Spojených států evropských a dopouští se vlastizrady na našich lidech, kteří nikdy, ale vůbec nikdy nebyli v KSČ, kteří nikdy, ale opravdu nikdy nevolili bývalého komunistu a agenta StB Babiše, kteří nikdy, ale opravdu nikdy nevolili Stačilo, kteří nikdy, ale opravdu nikdy spolu s komunisty a Klausem a Okamurou nehýkali, že Sudeťáky u nás nechceme!

Mít rybičky v takové době může mít jen blázen!“ jste zděšení mým bláznovstvím.

Ale co se dá dělat?

Mám rybičky a proto se musím občas vydat do obchodu pro domácí mazlíčky, abych pro rybičky koupil krmivo. V tom obchodě mají křečka. Nádherného, kulatého, vypaseného křečka, jak už křečci bývají. Tento křeček běhá pořád v kole a děti, které ho pozorují, jsou z něho nadšené.

„Jé, ten je nádherný!“ piští děti.

I já se zdržím u tohoto křečka, který pořád běhá v kole, i já pištím nadšením, když vidím kulatého vypaseného křečka, jak se ve svém kole nezastaví a běží a běží, a přitom stojí pořád na místě.

A řeknu vám, že není na světě šťastnějšího živého tvora než tohoto křečka, který, když nespí, nebo nejí, bez přestání běhá ve svém bludném kruhu...