Čeští Švejkové a čeští mučedníci a disidentka paní spisovatelka

Nejen o nedávné údajné vládní krizi, Pavlu Blažkovi, Evě Decroix, české justici, Martině Bednářové a literárních reminiscencích, ale i o paní spisovatelce, která je věčnou disidentkou

Naše paní spisovatelka není jen spisovatelkou!

Naše paní spisovatelka je nejen spisovatelkou, ale je i učitelkou a je ovšem, a to možná především, i disidentkou.

V naší paní spisovatelce se tedy snoubí, stejně jako v Bohu, tři božské osoby a nezapomínejme na to, mějme to stále na zřeteli, že kdo nevěří v trojjedinost Boha, nebo ji dokonce popírá, ten bude na věky zatracen!

Ale jak je to možné, že naše paní spisovatelka a učitelka je i zároveň i disidentkou?

Ano, za komunistů byla disidentkou, protože nosila pestrobarevné sukně a měla jižanský vzhled.

Za vlády Fialy a jeho liberálně fašistické junty byla disidentkou, protože se otevřeně nebála prohlašovat, že ten, kdo podporuje ruské bombardování ukrajinských měst, není svině, protože Rusové nebombardují ukrajinské města úmyslně, ale proto, že s nimi nechce nikdo jednat o míru a tam, kde není úmysl, tam nemůže být ani válka a z toho důvodu, Rusko proti Ukrajině ani žádnou válku nevede, naopak, váleční štváči vedou válku proti Rusku.

Foltýn ji, za tento názor, samozřejmě krutě pronásledoval. Paní učitelka musela před tímto pronásledováním prchnout k moři na Sardinii, kam chtěl původně prchnout před ruskými hordami.

Když nenáviděná Fialova junta padla, když si občané vzali zpět svoji zemi, když Fialova junta zvítězila ve volbách průhledným korespondenčním podvodem, vrátila se paní učitelka a spisovatelka do vlasti, aby se v ní opět stala disidentkou, jak už měla ve zvyku.

Nosila totiž bývalým soudcům, státním zástupcům a vládním politikům, které lid zavřel do trestních táborů, aby už nemohli dále škodit naši zemi, koblihy, na které měla, jako disidentka pronásledovaná Foltýnem, nárok ze zákona.

„Jezte, lidi drazí, jen jezte! Nejsou mezi členy Svatopluku jen samí Foltýnové, jsou mezi nimi i slušní lidé!“ povzbuzovala paní učitelka vězně, aby si od ní vzali koblihy, hlavně pak povzbuzovala vězenkyně Decroix.

To se ovšem nelíbilo panu Lněničkovi, členu Revolučních gard, který s červenou páskou na ruce jako dozorce mlátil vězněné exponenty liberálně fašistického režimu ve spravedlivé odplatě za všechna příkoří, která způsobili nejen mu.

„Už včera bylo pozdě! Nekrmte ty svině, ženská bláznivá!“ začal vždy mlátit paní učitelku pažbou svého služebního airsoftového samopalu.

Ale paní učitelka se jako správná disidentka se nedala!

Pokaždé, když ji začal dozorce Lněnička mlátit, začala zpívat Kometu od Jarka Nohavici.

Uslyšev tuto píseň, dozorce Lněnička vždy zjihl a začal na kolenou prosit paní disidentku za odpuštění a tak mohla paní učitelka vězněným liberálním sviním předat koblihy, což je slíbená literární reminiscence jednak na Zápisky z mrtvého domu, a jednak na Zločin a trest.