Česko už patří mezi kulturní země, odsoudilo tureckou genocidu Arménů

Turecko jako spojenec Ruska je pochopitelně i náš spojenec. Šak co? Genocida je genocida, aj dyby sa Turek na lebeňu stavjál

Tož to je prča!

Gdo by si to enem ešče před týdněm pomyslél, že sa ti naši ogaři a aj cérky v tom našém parlamentě tak pochlapíja a prohlásija vyvraždění Arménů za genocidu.

Gdyž mi  to prvej vykládal Laďa Větvičkůj, ani sa ně tomu nechtělo  věřiť, šak  je to  v tom našem parlamentu samý turkofil, tož hlavně ten  Hamáček.

Ten vám aj gdysi odsúdil tu islamofobiu, lebo sa v Turecku dobře stopuje, a v Maroku, v Atlase sa místní s váma o všecko podělíja.

Ale to je enem ta jejich sluníčkářská propaganda. Šak aj u nás sa s váma každý o všecko rozdělí, aj gdyž není muslim, šak ten Hamáček, to je pěkný ledačina.

„Necigáníš, Laďo?“ optal sem sa ale radši Ladi, lebo on je taky vyškeřák, ze všeckého si dělá škláby, šak o něm aj ludé vykladájú, „kdyby mi dušú na dlaň vyplúl, tož tomu neuvěřím.“

„Necigáním! Na milúci!“ dušoval sa Laďa, ale včil opravdu necigánil, psali o tom aj v Blesku.

Šak už byl nejvyšší čas, dať těm turkofilům, aj Turkům pořádně přes čuňu!

Co si o nás, obyčejných luďoch myslí?

Že sme z mamy na táčkách vyjeli?

Šak aj tady u nás na okrese sú ti turkofilové, ti by taky potřebovali přetáhnuť čaganem.

Šak co se mi stalo zrovna před týdněm!

Ta naša dědina, to je ďůra.

Ale knihovnu u nás máme, šak si nemyslete, že sme tady na kotároch analfabeti tajak ti slavní uprchlíci, co sa sem k nám valíja ze všeckých stran.

Tož jdu před týdněm do téj naši knihovny a pravím knihovnici, šak ju dělá Mařa Křenková: „Tož Mařo, daj mi ,Čtyřicet dní´ od Werfla.

A sotva to řeknu, Mařa zbledne a začne sa třást tajak kozle, když ho chcú podřezať na Velikonoce.

„Já ti to nemožu dať,“ řekne enem.

„Negdo to má půčené? “ optám sa.

Mařa sa rozhlédne okolo a pak potichu praví: „Šak to je teď zakazáné. Moseli sme to vyřadiť. Kvůlivá Turkům! Aby sa neurazili!“

Tož Turci sa neurazili, ale já sem byl napajedený tajak nigdy.

„Že mi pořád mosíme tu svoji gebulu pchať komusi do řiti! To by ani na volskú kožu nenapsál! Že my sa furt do těch bruselských řití cpeme jak Žid na palérňu! Dyby těm na hoře naprali! To zase ryje jež v izbě!“ tak sem sa dopařil, až sem pěsťú mlátil do stola.

Ale na každú sviňu sa namáčajú troky.

A včilej došlo aj na Turky

A tak sem Laďovi Větvičkovému pravil: „Já su, Laďo, tak ščasný, že sa ti Turci z toho poserů jak ze zkaženej hřibovéj máčky a jak sa budú přitom škňúřiť!

Šak gdo by nebyl ščasný, gdyž sa dobrá věc podařila?

„To ešče není všecko, chystajů sa aj inačí věci,“ pravil Laďa a škéři sa tajak dycky.

„Co sa chystá, Laďo,“ optal sem sa.

„Tož teď dojdú na paškál Rusáci. Zeman chce veřejně prohlásiť, že Katyň byla masakr, a ukrajinský hladomor byla takéj genocida, šak při něm pokapalo věcej lidí jak při téj arménské genocidě. Šak sa to píše v téj knížce, šak víš, jak sa menuje, majů aj v téj naši knihovně,“ pravíl Laďa.

„Co bych nevěděl, Krvavá země, šak sem ju taky četl,“ odpověděl sem, ale to už sa Laďa chlámal tak, že všeci ftáci odbŕkli.

Takého druhého omastu, co si všeckého dělá enem svátek, abys hledal s laterňú aj o poledni!