Česko je plné hlupáků. Francouzi, to jsou jiní řízci!

Nejen M. Kalousek varoval, že A. Babiš je pro Česko špatná volba. Praha už to ví, nyní to zjišťuje celá země. Pozdě. Podobné protesty jako ve Francii brzy zaplaví celé Česko, protože neosocialistické hospodaření potřebuje peníze

            Paní Dolanská je statečná žena, to mohu odpřisáhnout.

            Sám jsem viděl, jak sedmnáctého listopadu vytahuje z koše na Národní třídě tam nějakou lopatou hozené květiny. Když jí v tom jiná lopata chtěla zabránit, přetáhla jej svým knírem a lopata měla po legraci.

            A je nejen žena statečná, ale je to i, to rovněž mohu odpřisáhnout, rýpavá optimistka. Rýpe, rýpe a přitom neztrácí optimismus.

            Řekněte sami, kdo to dnes má?

            Proto mě její řev, který se náhle rozvibroval celým barákem, tak vyděsil.

            „Co to je?

            Snad ne Kalousek?!“ napadlo mne, když se všechno rozdrnčelo tím strašlivým kvílením.

            Ale pak se ukázalo, že to kvílení vychází z bytu paní Dolanské.

            Hned jsem tam vyběhl, paní Dolanská bydlí v nejvyšším patře, proto taky toho tolik ví, a spolu se sousedy vtrhl do jejího bytu. Ta statečná žena seděla u stolu a strašlivě naříkala. Už ani nevím jak, se nám ji podařilo uklidnit, i když to nebylo, vzhledem k její mohutné postavě (a ovšem taky kníru) nic jednoduchého.

            „Co se vám stalo?

            Někdo vám ublížil?

            Kdo?“ chtěl jsem vědět, a se mnou i ostatní.

„Právě jsem se vrátila z Kauflandu,“ řekla paní Dolanská.

„Cože?

Vy chodíte do Kauflandu?“ podivil jsem se.

„Ano, chodím,“ přiznala se paní Dolanská.

„Hm,“ řekl jsem jen na to a bylo mi tak strašlivě trapně, jako nikdy.

Nikdy bych nebyl ochoten připustit a věřit tomu, že paní Dolanská chodí do Kaufladnu, i kdyby mne pálili žhavým železem.

A ostatní to taky měli tak.

Dívali jsme na paní Dolanskou jako na tu největší špínu, a ona pochopila, že přiznala k něčemu, k čemu by se slušný člověk neměl vůbec přiznávat.

„Chodím tam z donucení.

Nutí mě k tomu Brusel. Odebral mi všechna rozhodovací práva, tak chodím do Kauflandu,“ vysvětlovala nám překotně.

Její vysvětlení jsme přijali.

„Tak to jo.

Tak to jste oběť eurofašistů,“ odpustil jsem paní Dolanské jménem všech přítomných.

Paní Dolanská nápadně ožila.

            „To je hrůza!“ vykřikla paní Dolanská a ukázala na brambory, které ležely na stole před ní, „jen se na ně podívejte, na brambory!

            Kvůli nim jsem tak naříkala!

            V Kauflandu stojí kilo dvacet tři korun!

Po revoluci se zaorávalx, a teď dvacet tři korun kilo, ajajaj!“

Paní Dolanská začala zase naříkat, tlouct hlavou do stolu tak, až nebohé brambory nadskakovaly.

Nechali jsme ji ať se vynaříká, protože to jediné v takových případech pomáhá, a když skončila, vzal jsem si, jako nejmoudřejší z celého domu slovo.

„Česko je plné hlupáků,“ řekl jsem smutně a pokračoval, „řekněte sami, lidé drazí, kdo si ještě vzpomíná, jak nám čeští politici slibovali, jak báječný systém bude pro nás k dispozici, kdy vstoupíme do EU?

Dotace!

Za nic dostaneme cokoliv, třeba i koblihy!

Většina z nás uvěřila a tady to máte!

Brambory z Kauflandu za 23 korun!

Babiš na tom vydělává majlant a my držíme hubu!

A to nemluvím o tom, že další miliardy potřebuje na dotované příměsi do biopaliv.

Babiš na tom zase vydělává majlant a my zase držíme hubu!

Tři mudrci z východu po listopadovém převratu prohlašovali, že ekonomický model socialismu nemohl fungovat nekonečně, právě kvůli dotačnímu systému, kdy se všechno dotovalo (např. Slušovice) a zároveň nic nebylo.

Ale teď se zase chováme stejně. Jak je vidět, soudruh Babiš asi něco přehlédl.

Jak říkám, Česko je země plná hlupáků!“

„Tak, tak, plná hlupáků,“ pokývala paní Dolanská, když jsem domluvil, „politici v České republice můžou být v klidu. V téhle zemi dovedou lidé vytrhnout do ulic tak nanejvýš, když je někdo zmanipuluje jak výběrové řízení.

Demonstrující u nás dostávají předem vyrobené reflexní vesty nebo i zápalné lahve, které mnohdy házejí nadšené děti!

To je opravdu spontánní protest!

Ale že by občané šli do ulic za své vlastní zájmy v deseti tisícových počtech a navíc to vydrželi několik týdnů, aniž by byli placeni Sorosem, to v této zemi opravdu nehrozí.“

„Ano, to je opravdu smutné, že jsme zemí plnou hlupáků,“ přikývl jsem.

Už to vypadalo, že se všichni rozpláčeme nad tím, kolik je u nás hlupáků, ale naštěstí paní Dolanská, jako optimistka, i když rýpavá, luskla prsty.

„A víte vy co, když už jste tady?

Pomůžete mi oškrábat ty zatrolené brambory, tamhle na primusu si je uvaříme. Koupila jsem v Kauflandu i margarin, chutná úplně jako máslo, tím si ty brambory hezky omastíme, co vy na to?“ zvolala paní Dolanská a za chvíli už opravdu brambory spokojeně bublaly v tom největším hrnci, který jsme u paní Dolanské našli.

Řeknu vám upřímně, tak dlouho už jsem si na ničem nepošmákl jako na těch bramborách omaštěných margarinem z Kauflandu!