Česká diplomacie si zaslouží velkou pochvalu za hlasování o Chrámové hoře

Česká diplomacie se chvályhodně přihlásila k podpoře Izraele, když hlasovala proti přijetí rezoluce popírající židovské vazby na jeruzalémskou Chrámovou horu, která by se měla podle této rezoluce nazývat výhradně arabským názvem  

            Kdo by neznal Chrámovou horu, místo, které použil bůj jako základ při stvoření světa, aby pak na této hpře mohl Abrahám témuž bohu obětovat bez obav svého syna Izáka?

             Ale i čas Chrámové hory se nyní naplnil, i ona musela být srovnána se zemí!

        S boží pomocí bagrů, které nakládaly zeminu do velkých náklaďáků, byla Chrámová hora, nejposvátnější hora na celém světě, a nejspíše i v celém vesmíru, odstraněna za pouhých čtrnáct dní, neboť se pracovalo na tom ve dne v noci, vždyť nebylo už na co čekat. Vytěžená zemina se odvážela k Mrtvému moři a sypala se do něj, aby se jeho proláklina vyplnila.

            Když čtrnáctého dne od zahájení zemních prací bylo hotovo a po Chrámové hoře nezbylo vůbec, vypukl shromážděný lid v nesmírný jásot.

            „Bůh rozkázal snížit každou vysokou horu, odvěké pahorky, a vyplnit údolí na rovnou zemi, aby Izrael kráčel bezpečně k Boží slávě. Také lesy a každý vonný strom zastíní Izraele na Boží rozkaz. Ano, Bůh přivede Izraele, který se bude radovat ve světle jeho velebnosti, s milosrdenstvím a se spravedlnosti, která z něho prýští!“ jásal lid, že se naplnilo proroctví.

            „Tak a máme to tady. Za chvíli přijde Mesiáš,“ řekl pan Kohn, který stál kdesi úplně vzadu panu Roubíčkovi, který stál vedle něho taky úplně kdesi vzadu.

            „Jednou to muselo přijít, pane Kohn, marná sláva, konec všeho.

Co se oni jenom nakřičeli: ,Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu!‘

Nekřičeli nadarmo, pane Kohn, teď každý našinec uzří Boží spásu,“ řekl pan Roubíček.

„To jo, ale oni se taky pěkně nakřičeli.

Pořád vykřikovali: , Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem!‘

A sami si odpovídali: ,Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem přinesou své snopy.‘“, řekl pan Kohn.

„No, jo, našinci to přece jen nedá. Ale já si stejně myslím, že Mesiáš, nepřijde, pane Kohn,“ odpoví Roubíček.

„No to se ví, že Mesiáš nepřijde, koho by místo sebe poslal do kšeftu?“ přikývne Kohn a dodá, „co si myslej, Roubíček, platí si Bůh pojištění proti poškození svého majetku?“

„Přijde na to, jestli je našinec,“ odpoví Roubíček a dodá, „jestli jo a platí si pojištění, tak to všechno tady, celý svět, brzy vyletí do vzduchu.“