Čert

Tohleto čertisko, to je vám pěkná pakáž! Svádí vás z pravé cesty, pokouší vás a tváří se přitom jako ten největší svatoušek, i otčenáš se s vámi pomodlí, nebo vám dá rovnou rozhřešení!!!

            V hodině smrti jeho se každému zjeví čert.

            Vypadá jako socka a vybranými způsoby rovněž neoplývá. Hlas má podivně nakřáplý. Nedělá ovšem ze sebe hogofogo a jde hned k věci.

            Máte smrt na jazyku, buněčné procesy ve vašem těle už jen běží trapnou setrvačností a on na vás zaútočí tím nejtěžším kalibrem.

            „Když ve mně uvěříš, věčně živ budeš! Já jsem porazil smrt, vzepřel se bohu, vstal jsem z mrtvých!

            Uvěř ve mně, a já ti zaručím věčnou blaženost ve svém království!“ ukáže bůh na své království.

            A opravdu to království je plné blahem hekajících lidí, zvláště pak učitelek, které uvěřily, že čím víc budou nenávidět čerta, tím blíž budou bohu a samy přitom čertovi sedly na jeho lep, jsou jim posedlé.

            Kdo by v tuto chvíli odolal, kdo by nechtěl žít věčně, kdo by dokázal obstát v této nejtěžší zkoušce, kdo by čertovi řekl: „Bůh je smrt, neboť smrt je skutečným křtem, jenž nás zbavuje dědičného, skrze smrt se vracíme k bohu, neboť ve smrti jsme přijaly jeho svrchovanost nad vším živým.

            Uvěřit v tebe, čerte, uvěřit v tvůj život věčný, znamená odvrátit se od boha, znamená podlehnout pokušení, které bere na sebe podobu věčné blaženosti!“

            Jen málokdo najde odvahu zachovat i v hodině své smrti věrnost bohu!

            Však taky čert neponechává nic náhodě, stočí vám hlavu k bezedné propasti a řekne: „Když ve mne neuvěříš, skočíš do této bezedné propasti, kterou je bůh!

            Rozplyneš se v ní a nezůstane z tebe ani mastný flek, protože bůh je to, co si nelze představit, to nad čím už nic není, tedy bůh je nicotou!

            Nemáš důvod, abys skočil do této propasti, když já ti nabízím věčnou blaženost!

            Kdo je blažený, ten netrápí se žádnými myšlenkami na boha, stačí jen ve mně uvěřit, není nic lehčího, klidně to, pro mě za mě, nazývejme boží milostí!“

            Nuž, není těžké v hodině smrti uvěřit v čerta, podlehnout pokušení, kdo by nechtěl hekat blahem v čertově království?

            Snad jen ten, komu se chce zvracet z blahem hekajících učitelek, jež jsou posedlé čertem, snad jen ten odváží se skočit do propasti a tak navěky splynout s bohem v jeho všemohoucím nebytí.

            Řeknu vám, že čert je pěkná potvora, takto posouvat význam svých vlastních slov, kopnout ho do prdele v hodině smrti naší, až ten prevít zaskučí!