Černá díra vyfotografována! Teď už jen do ní strčit hlavu a zjistit, co je uvnitř

Mně osobně se galaxie M 87 zdála vždy podezřelá. Pokaždé, když jsem ji zahlédl, tak jsem nepochyboval, že tam ta černá díra je. A je!

            Nejsem blázen, protože to by musel být blázen i např. kardinál Duka, který každý den pozdvihuje hostii s tím, že se ten kousek hmoty změní v hmotu temnou, to jest tělo Kristovo.

            Nejsem blázen, když rozmlouvám s bohem, protože kdybych blázen byl, tak by bůh neexistoval a všechna náboženství bez rozdílu byla by jen plodem šílenství.

            Když se mi před několika minutami dostala do ruky čerstvá fotografie černé díry v galaxii M 87, zajásal jsem, protože mi bylo hned jasné, že teď už mám boha v hrsti.

Hned jsem ho probral z bezvědomí, ukázal mu fotografii černé díry a uhodil na něj: „To je tvoje dílo, bože?

            Ta černá díra, ze které není úniku?

            Boží království a peklo v jednom za horizontem událostí, kde jsou zakřivení časoprostoru a i gravitační síly nekonečně velké?

            Takové sviňárny jsi schopen jen ty, bože!

            Moc by mě zajímalo, co se tam děje za psí kusy s lidským vědomím!

            Přiznej se, nebo zavolám španělskou inkvizi!“

            Bůh skutečně sebou trhl, jako by jej Halík bacil kladivem.

            „To ne já!

            Já jsem jenom obětoval svého jednorozeného Syna, nadiktoval Mohamedovi korán a zničil Sodomu a Gomoru, mám plán spásy lidstva, to přiznávám.

            Ale černou díru jsem nestvořil!

            Proč bych to proboha, dělal, copak jsem blázen?“

            „Proč?

            Proč bys to dělal?

            Já ti řeknu, proč bys to dělal?“ vmetl jsem bohu do tváře, mávaje před ním fotografií, „třeba kvůli lepšímu pochopení různých aspektů kvadratických korekcí Einsteinovy teorie a jejich role v rámci budoucí plné teorie kvantové gravitace!

            Co?

            Nelži!

            Bůh nikdy nelže!

            Kápni božskou!“

            „Je to tak.

            Přiznávám se, mám ohledně kvantové gravitace ještě určité nejasnosti.

            Když jsem stvořil tento svět, byl jsem pod práškama, zrovna mi dávali elektrošoky.

            Sem, vidíš, do hlavy.

            Proto jsem taky trojjediný, tak se to na mě podepsalo, asi bych měl jít do inavlidního,“ řekl smutně bůh a ještě smutněji dodal, „a proto jsou taky neutrina rychlejší než světlo.

            Chápeš?“

            „Chápu,“ přikývl jsem, protože teď už opravdu nebylo co nechápat na tom, že neutrina jsou rychlejší světlo.