Byla Magda Goebbelsová taky Médea?

Magda Goebbelsová zavraždila svých šest dětí a pak sama spáchala sebevraždu. Tak se Magda Geobbelsová stala jednou z nejhrůznějších vražedkyň stejně jako Médea, starozákonní čarodějka z Kolchidy

Ivan Karamazov nebyl mým častým hostem, ba spíše naopak. Jeho návštěvy u mne byly velmi zřídkavé, až vzácné. Více jak jednou za deset let ke mně určitě nezavítal. O to více jsem si samozřejmě jeho návštěv vážil, a přišel-li už a navštívil mne v mé klášterní cele, věnoval jsem mu maximální pozornost, jak si zaslouží takový vzácný host.

„Tak co, Ivane Fjodoroviči! Pořád vracíte vstupenku Bohu do tohoto světa?“ zahlaholil jsem, když se Ivan Fjoddorovič u mě opět objevil, podoben své pološílené matce více než kdy předtím, karamazovské měl už jen rty, velké a masité, až nepřirozeně smyslné, „právě jsem se modlil k Bohu všemohoucímu, a taky k Jeho Synovi a ovšem i k Bohorodičce, ale na vás si čas vždy udělám!“

Ivan Fjodorovič se smutně usmál: „Ano, pořád vracím Bohu vstupenku do tohoto světa.

Co jiného mi zbývá?

Naše jednadvacáté století je stoletím nejhnusnějšího barbarství.

Naše civilizované jedenadvacáté století se totiž k matkám nechová vždy politicky korektně. Zatímco dříve, v minulých stoletích, nebo ještě za komunismu, musely opustit rodinu či se jako manželky naprosto znemožnit, aby o děti přišly, dnes stačí, aby se bohatý a vlivný otec, to znamená privilegovaný heterosexuální muž, rozhodl ke změně životní cesty, a začne kolotoč soudů o péči.

A protože moderní ideologie nečiní zásadní rozdíl mezi muži a ženami, i respektovaná zásada, že dítě do šesti let patří k rodičce, vzala úplně za své, zkorumpované soudy k ní nepřihlíží ani trochu. A mnozí sobečtí otcové, často ve vyšším postavení a s vyšším příjmem, než má nebohá matka, tlačí ženy proti jejich svobodné vůli ke střídavé péči, či dokonce žádají o výhradní právo na výchovu!!!

Čím menší je dítě, tím děsivější stavy matka prožívá, a to jen proto, že vstoupila kdysi do svazku muže a ženy, jenž se zove manželství, že byla účastna onoho pekla, které je označováno jako tradiční rodina!

A není pak těžké dokázat u soudu její nevyrovnanost, to, že je bláznivá hysterka.

Četl jsem tuhle o jednom takovém hrůzném případu.

Jedna žena měla děti. Otec těchto dětí, navzdory domluvě, kterou s touto ženou, ostatně velmi pokornou a bohabojnou, uzavřel, věrolomně požádal o střídavou péči. Ta žena nedokázala nikoho nenávidět, ale otce svých dětí nenáviděla až za hrob, ačkoliv ve chvíli, kdy s ním počala své děti, mu byla, jistě i vlivem hormonů, zcela po vůli. O to víc ho pak nenáviděla, nenáviděla ho mnohem víc, než kdyby ji znásilnil. A proto, že ho tak nenáviděla, naštěstí zachovala zdravý rozum a dceru svěřit otci do střídavé péče rázně odmítla, byl to typický chlap, egomaniak.

Pomohl jí tenkrát hodně lékař, který o ni pečoval v době těhotenství, protože jí řekl, že na penězích nezáleží.

Ale ne každá žena má takovou oporu!

Tentokrát to dopadlo dobře, otec dceru nedostal, protože máma je jen jedna!“

Bylo vidět, že Ivanem Fjodorovičem tahle hrůzná historka opravdu otřásla. Děti, zplozené z lásky staly se záhy zprostředkovateli nenávisti mezi svými rodiči, mužem a ženou, protože dva buzeranti děcko nezplodí, i kdyby se na hlavu stavěli.

Dalo se pochopit, že Ivan Fjodorovič chce vrátit Bohu vstupenku do světa, v němž se nenávidějí muž a žena, kteří předtím spolu nasekali děcka.

„Ano, máte pravdu, máma je jen jedna,“ přikývl jsem a pokračoval, „to mi připomnělo jeden nedávný, ovšem velmi tragický případ, kdy obětí těchto moderních ideologií, které nedělají rozdíl mezi mužem a ženou stala, jak matka tak dítě.

Snad jste o tom taky slyšel. Žena zavraždila svého syna, aby ho nedostal jeho vlivný otec, a pak si sama vzala život. Stalo se tak v Krkonoších, do kterých ona žena přijela autem. Kdyby té ženě vzali auto, tak by se to nemuselo stát, protože, jak má žena auto, kterým může jezdit sem a tam, tak to je konec.

Soudy, vlivný otec dítěte a moderní ideologie dohnaly tuto ženu k zrůdnému činu. Bohužel však tato žena spáchala následně po vraždě svého dítěte i sebevraždu. Kdyby jen zavraždila své dítě, mohla by, už vzhledem k tomu, že byla k tomuto činu dohnána soudy, vlivným otcem a moderními ideologii, zachránit svou duši, neboť se mohla kát, mohla svého činu litovat a bylo by jí odpuštěno.

Ale protože se následně dopustila sebevraždy, tedy nejtěžšího hříchu, zatratila i svou duši a jsme-li křesťané, to znamená, katolíci, jakože katolíci jsme, tak musíme litovat každé zatracené duše.

Případ, o kterém jste mluvil, dopadl dobře, ale zde se jedná nesporně o tragédii, protože sebevražda není omluvitelná ničím.

Život je boží dar a proto na sebe člověk nesmí vztáhnout ruku, aby nebyl zatracen!

Proto se Ježíš nevrhl z věže po hlavě dolů, když jej k tomu Ďábel ponoukal!

Bůh může odpustit vraždu tomu, kdo činí pokání, vzpomeňme jen na vraha sv. Marie Goretti, ale nemůže nikdy odpustit sebevraždu.

A o to je ta tragédie hrůznější, že zde byla zatracena jedna lidská duše, protože Bůh připustil existenci soudů, vlivného otce a taky moderních ideologií.

Ale kvůli tomu byste přece, Ivane Karamazoviči, Bohu vstupenku vracet nemusel, protože přece tvrdíte, že je dovoleno vše. A když je dovoleno vše, tak je dovoleno i to, aby soudy stále častěji, nebo vlastně už jen výhradně, svěřovaly děti do péče otců, které matky těchto děti k smrti nenávidí, že je dovoleno, aby existovali tito otcové, a ba dokonce je dovoleno, aby moderní ideologie nečinily zásadní rozdíl mezi mužem a ženou!

Vy byste, Ivane Karamazoviči, neměl Bohu vracet vstupenku do světa, vy byste měl jásat, že Bůh stvořil svět, ve kterém je vše dovoleno, tedy i matkám vraždit děti v tom případě, že je soud svěří do péče otce.

Poslyšte, Ivana Fjodoroviči, vy se v tom plácáte jako kapr v bahně, vy byste ze všeho nejvíce potřeboval excorsistu, aby z vás už jednou provždy vyhnal toho čerta!“

„Ano, máte pravdu, potřeboval bych exorcistu,“ přikývl vážně Ivan Fjodorovič a pak už jen po celou dobu své, tak vzácné, návštěvy, která trvala asi ještě dvě hodiny, mlčky poslouchal, co mu vykládám o Bohu a jeho milosrdnosti, a nenavykládal jsem mu toho o Bohu a jeho milosrdnosti zrovna málo.