Bůh pochází z opice, jako že je živý nade mnou

Přeji si, aby tato věta neznamenala opovržení od těch, kdož jsou „duchovně“ na výši, kdož sází na svoji „duchovnost“, ale aby byla počátkem diskuze

Ach, ta onanie!

Ale co dělat, když jen při ní rozmlouvám s bohem!?

Tak už to prostě je, co nadělám?!

Nic!

Někdo rozmlouvá s bohem při horoucích modlitbách či při mši svaté, a já zase při..., zrovna jako teď, ale co je na tom špatného, vždyť to nedělám ani v metru, ani v kostele, ani v arcibiskupském paláci...

Na svou obranu musím důrazně říct: „Kdo by mě chtěl za to odsuzovat, musí se mnou odsoudit i samotného boha!“

Ano, tak je to!

Samotného boha!

Rozmlouvám-li při tom s bohem, tak na tom nemůže být přece nic špatného. Ba právě naopak, bůh to přece není, a nemůže být, jen všechno vznešené a skvostné a nadevše vážné, bůh musí být, a to možná především, i všechno hnusné a odporné a pitvorné.

Bůh, to nemohou být jen dogmata, kterých se nelze dotknout, bůh to musí být i totální popření těchto dogmat, bůh musí být i osvobozující smích, a ovšem i onanie.

Jasně, že bůh musí být i onanie, jestliže to tady tak jako tak spěje ke konci, jestliže při apokalypse zařve dobře devadesát devět procent lidstva, o nějakých pitomých bakteriích ani nemluvě...

Berte to tak, že právě rozmlouvám s bohem, a to, co u toho dělám či nedělám, je docela podružné...

Bůh: „Ahoj, už zas?“

Já: „Ahoj. Jo, už zas. Co u tebe nového?“

Bůh: „Nic. Však víš. Všechno jde podle plánu.“

Já: „Komunisti měli taky plány. A Soros má taky plán. Nebo si vezmi takový islám, bože! Víš, bože, že v celých dějinách islámu není nic, co by nebylo už předem známo evropské civilizaci, tedy když nepočítáme to, co je napsáno v koránu?“

Bůh: „Jářku, jak bych nevěděl, vždyť není boha mimo boha! Ale řekni mi ty, je to pravda, že animisté dokážou rozdělat oheň pomocí dvou dřívek, kdežto civilizovaný Evropan se neobejde bez zápalek, které budou mít při božím, tedy mém, blackoutu cenu zlata?“

Já: „Jasně, že to animisti dokážou. Ale taky se tě na něco zeptám. Z čeho, bože, vlastně pocházíš?“

Bůh: „Z čeho pocházím? Z opice přece!“

Já: „Panebože, z opice!?“

Bůh: „Jasně, že z opice! Co je na tom divného? Nemůžu snad pocházet z opice, jen proto, že jsem bůh?“

Já: „Asi můžeš. Ale byla ta opice aspoň boží?“

Bůh: „Co já vím? Asi jo. Záleží na tom nějak?“

Já: „Mně ani tak ne. Ale co na to řeknou katolíci? Ti tomu neuvěří ani trochu, sesypou se na mne kvůli tomu jako vosy, když jim to řeknu.“

Bůh: „Kašli na nějaké katolíky! Já na ně taky kašlu! Vždyť je to jen menšina! Ať si ta svoje dogmata strčí za klobouk!“

Já: „Když to říkáš ty, bože. Ale poslyš, jsi opravdu bůh? Nejsi jen výplod mého chorého mozku? Přísahej, že jsi bůh všemohoucí!“

Bůh: „Přísahám, že jsem bůh všemohoucí!“

Já: „Věřím ti, bože!“

Ano, věřím v boha, vždyť s ním rozmlouvám.

Na tom přece není nic špatného, když věřím v boha, i když pochází z boží opice, že ne?

Vždyť tohle je skutečnost (bůh mi to přece sám odpřísáhl), ne slova.

Jenže poukázat na skutečnost, znamená vysloužit si stigma kacíře.

Tak nevím, jak dál s tou onanií...