Budou na nedělní demonstraci vůbec nějací opravdoví demonstranti?

Jak se blíží nedělní demonstrace na Letné, tak sílí hlasy, že se jí vlastně nezúčastní žádní opravdoví demonstranti. Přidávám k těmto hlasům i hlas svůj

            Neděle je jeden ze sedmi dnů v týdnu. V českém občanském kalendáři se považuje za sedmý, poslední den týdne, ale v tradičním židovském a křesťanském kalendáři se považuje za první den v týdnu.

            Račte odpustit, že začínám tentokrát citací z Wikipedie.

            Ale když to tentokráte věru jinak nejde!

            I my všichni považujeme neděli za poslední den týdne, protože v pondělí musíme zase do práce a nic na tom nezmění ani tradiční židovský či křesťanský kalendář.

            Nu, i já se přiznám, že neděli nemám příliš v lásce, protože je zvěstováním pondělí, a to nejen kvůli ucpaným dálnicím a narvaným vlakům.

            Těšit se na neděli, to je takřka stejné, jako se těšit na pondělí.

            Zvláštní den, tato neděle.

            Ale přece se cosi změnilo, protože na tuto neděli se těším náramně, můj odpor k tomu dni zmizel jako šlehnutím kouzelného biče.

            Jako vlny okeánu pohrnou se davy na Letnou. Ne husté, schválně prořídlé, tím nekonečnější. Všechno v oděvu svátečním. V rukou transparenty, tu a tam nad hlavami mihne se šibenice. Nekonečným proudem se pohrnou na Letnou. Tam porokují si nějakou hodinku pospolu. O demokracii. Domnívají se, že mají právo svrhnout demokraticky zvolenou vládu. A mezi nimi i Praha ostatní, taktéž radostná a spokojená.

            Zvláštní, ba prazvláštní to bude den.

            Proto se na něj tak těším!

            Abych se mohl vydat proti tomuto proudu a zjistit tak, kolik je mezi lidmi, již tyto davy tvoří, skutečných, opravdových, o své věci přesvědčených demonstrantů a kolik lidí si jen zajelo do Prahy na výlet, kolik lidí si přišlo jen pohojit své nenaplněné ambice a odreagovat si osobní mindráky a kolik je tam jen prostých a obyčejných exhibicionistů, co si konečně přijdou na své a kolik jen těch, kteří budou toliko vykřikovat banální hesla ze svatého nadšení, že se něco děje.

            Těším se, jak budu hledět do tváří těch lidí a v duchu se jich ptát: „Tak co, byl jsi/byla jsi u voleb, že zde nyní kráčíš a voláš: ,Demisi, demisi!‘“?

            Na to všechno se těším, protože to všechno tady už jednou kdysi bylo.

            Pravil kdysi bůh, když se rozhodl zničit hříšná města Sodomu a Gomoru: „Najde-li se v těchto městech aspoň deset spravedlivých, pak tato města ušetřím!“

            Načež je beze stopy vyhladil z povrchu zemského.

            A stejně tak může ten, proti kterému se tyto demonstrace pořádají, říct: „Bude-li na Letné, jediný skutečný demonstrant, tak podám demisi a odstoupím, neboť jsem ve střetu zájmu!“

            Načež setrvá ve funkci premiéra, nyní už se svědomím čistým tak, jako měl bůh čisté svědomí, když zničil Sodomu a Gomoru.

            Popozítří neděle bude, popozítří bude hezký čas!