Budeme mít podle České televize na Hradě jen prezidentskou loutku?

Loutkové divadlo není špatná věc, ale vodiči loutek musí být samozřejmě profesionálové, aby se na takové divadlo dalo dívat

Blíží se prezidentské volby, a mě se každou noc zdá o prezidentovi, kterého bych chtěl mít na Hradě. Píšu prezidentovi, ale pohlaví nerozhoduje, rozhodují činy, práce a dílo, které za prezidentem, ať již mužem, ženou, čím, kýmkoliv jiným, zůstanou, až ten vstoupí do dějin.

Dosud jsem se svým snem nikomu nesvěřil, jsem ostatně tichý a ostýchavý člověk, i v zaměstnání s málokým promluvím a doma už vůbec s nikým, i když žiji ve velkém domě s početnou rodinou.

Ale ani mí nejbližší dlouho netušili, o jakém prezidentovi sním, co od prezidenta, jehož již brzy, doslova již za několik dní budeme volit, očekávám. Ani bych o tom nemluvil, kdyby se mne na to kdosi nezeptal. Jsem člověk poctivý a pravdomluvný, tak jsem nic neskrýval, odkryl jsem vše, co se v mém vědomí, nejspíše nevědomě, zrodilo, neboť všechny naše myšlenky, sny a konec konců i sny, jsou v okamžiku svého vzniku nevědomé.

„Co čekám od svého prezidenta?“ opakoval jsem tu nevinnou, ale v dnešních dnech tak frekventovanou a vcelku pochopitelnou otázku, abych pokračoval, „očekávám to, že prezident, jakmile složí slavnostní slib, vyhlásí stanné právo, pozastaví platnosti ústavy, rozpustí parlament a zavede, stejně jako Masaryk, přísnou cenzuru, vydá rozkaz k zatčení v lepším případě uvězní všechny členy a vedoucí předáky všech opozičních stran, prostě že vytvoří podmínky nezbytně nutné pro fungování demokracie neliberálního typu.

Očekávám, že v následují sekundě poté vyhlásí všeobecnou mobilizaci, načež vyhlásí i válku Srbsku a formálně požádá USA, aby převzaly protektorát nad naší republikou a přičlenily nás k Ukrajině. Na Bruselu si pak vymůže, aby všichni imigranti, kteří dorazí do Evropské unie byly umístěni v České republice, kterou obežene dráty, aby tito imigranti neměli od nás kam utéct.

To chci od našeho prezidenta, aby konečně u nás zvítězila jediná pravda a svoboda se stala výsadou, nikoliv právem, jehož hodnota je devalvována tím, že je přiznáno každému, na důkaz čehož bude vlát na Hradem už jen vlajka EU a vlajka německá.

Takového prezidenta budu volit, aby naše země zase vzkvétala!“

Moje odpověď dotyčného přivedla k hlubokému zamyšlení.

„Když tak o tom přemýšlím, musím dospět k závěru, že jste nenapravitelný snílek. To přece není možné, aby se našel někdo takový, kdo to všechno udělá v den svého prezidentského slibu. Takové věci přece vyžadují určitý čas, Snění není špatná věc, ale skutečnost je jiná. Musíme se smířit s tím, že ti, co by byli dobrými prezidenty, prostě nekandidují.

Váš sen má něco do sebe, asi bychom opravdu byli v takové zemi šťastní, ale ze snu, který se dlouho nenaplňuje, se může stát trýznivá noční můra.

Pamatujte na to!“ varoval mě dotyčný.

„Jak můžete vědět, že se můj sen brzy nesplní!?“ chtěl jsem opáčit, ale neopáčil, protože jsem tichý a mlčenlivý a pak sen, se kterým se rozdělíme s někým jiným, je už jen snem polovičním a a když se naplní, máme z něj už jen poloviční radost, jelikož se o ní musíme dělit s jinými, proto o svých sen raději nemluvím, nechávám si je pro sebe, když ráno procitnu do dalšího dne, možná to taky máte tak.