Bude České televizi šéfovat Soukup, nebo Ovčáček? Proč jsem podepsal „Pět vět“

Dokážete si představit, že České „Pobakalově“ televizi šéfuje Jaromír Soukup, nebo Jiří Ovčáček? Já ano, proto jsem podepsal „Pět vět"

„Trčálka nečtu, je to ztráta času,“ napsal docela nedávno kriticky na moji adresu jeden diskutér, anarchokapitalista a já konečně začal v tomto směru uvažovat i o svém úpadku a umělecké krizi.

„Karle, Karle, tak jsi v prdeli!

To je překvapení, co, myslel sis, jaký nejsi borec, viď?

Ale myslel, ty hlavo rozcuchaná a zanedbaná, myslil sis, že lidi bez tvých keců nemůžou být, a on ti napsal pravdudo očí!“ říkal jsem si objevně pro sebe to, co už všichni dávno vědí.

No, nebylo mi z toho zrovna dvakrát veselo, to vám řeknu na rovinu.

Seděl jsem ve své tiché čajovně, hlavu v dlaních,  z šálku civěla na mne hladina zcela již chladného Pi Lo Chun, magického nápoje jemně sladké chuti a květinového aroma.

O mém uměleckém úpadku i krizi nemohlo být nejmenších pochyb, když mi už ani Pi Lo Chun nechutnal. Propadal jsem se do toho hlouběji a hlouběji, takže jsem si ani nevšiml, že už nejsem ve své tiché čajovně sám. Ano, k mému stolu si kdosi přisedl, přítomnost druhého člověka donutila mě zvednout oči a pohlédnout na toho, jenž narušil moji samotu.

Toho muže jsem neznal, nikdy jsem jeho dobráckou tvář, které vévodily dvé nanejvýš inteligentní oči bulvy, nespatřil, leda snad v nějakém, hodně zasutém snu.

Ale ten člověk mne znal.

Stalo se vám to někdy, že jste někdy potkali někoho, o kom jste nevěděli vůbec nic, ba ani to, jak se skutečně jmenuje, kdežto on o vás věděl úplně všechno?

Musel mne znát, protože aniž by se představil, bodře řekl, plácnuv mne do ramen: „Nikdy bych nevěřil, pane Trčálku, že se časem vypracujete na takového bouráka blogerských rekordů. Vysoká čtenost i diskuze, karma kolem čtyřiceti je pro vás hračkou, ale hlavně to zpracování témat je vynikající.

Hledím na váš blog s obdivem a druzí, jak je vidno, s neskrývanou závistí.“

Smutně jsem se usmál: „Já myslím, že dost přeháníte. Já o žádné rekordy neusiluji. U mě víc než u koholiv jiného platí, že není každý den posvícení.

Pro mne je největší úspěch, když mi jistá, vysoce inteligentní, paní při čtení článku nechcípne nudou.“

Neznámý muž však na znamení nesouhlasu zavrtěl hlavou tak rozhodně, až vypadal jako zenový mistr.

„Ne, ne, ne! Vaše články jsou vystižné, přesné a objektivní!“ tvrdil mi do očí, jako by to byla skutečně pravda, „někdy ty názory některých blogerů a diskutérů jsou už tak překroucené, až je to směšné.

Že je někdo kopíruje a vydává to za svůj názor, je úsměvné.

Ale vy jdete proti momentálnímu hlavnímu proudu, to znamená sám za sebe.

A to se dnes cení!

Já vám karmuji!“

Já však na znamení nesouhlasu rozhodně zavrtěl hlavou, takže jsem vypadal jako zenový žák.

„Ne, ne, ne! Čtení mých článků je zbytečná ztráta času,“ oponoval jsem.

„Něco takového může napsat jen závistivý hlupák, piskloun, který nikdy nic nedokázal, noname,“ řekl onen muž a razantně pokračoval, nepřipouštěje žádnou diskuzi, „vezměte si třeba články, útočící na umělce jen proto, že si dovolili kritizovat Zemana.

Jestliže někdo kritizuje Zemana, tak to přece není útok na Zemana!

To, že je Zeman sebestředný a mstivý elitář, to se přece dávno ví. Pokud vyvíjí tlak na ministerstvo spravedlnosti a nejvyšší státní zastupitelství, aby stíhali Bakalu, tak to nejsou než jen diktátorské manýry.

Jestliže Zeman ví, že se Bakala dopustil nějakého svinstva, tak proč na něj nepodá on, nebo jeho žena, nebo jeho dcera, nebo jeho mluvčí, trestní oznámení?

Zemanův útok na Bakalu a na Českou televizi při inauguračním projevu je ovšem natolik teatrální a přehnaný, že se normální člověk musí opravdu zamyslet nad tím, co se v Zemanově hlavě děje a uvažovat o jeho hluboké duševní krizi.

Nebo to snad tak není, nebo nemám pravdu?

Ale já mám pravdu!

Vezměte si třeba ty emoce, kterou jsou už zase na pořadu dne jen proto, že umělci při Českém lvu kritizovali Zemana místo toho, aby pronášeli nějaké kecy o umění a o šťastných zítřcích.

Kolik lidí na blogu okamžitě opět začalo střílet do umělců, nebo aspoň nabíjet!?

Kolik lidí začalo okamžitě, jako na povel, plivat na ty, kdo nám otevírají oči, a snaží se vám navracet svobodu a vlastní vidění světa?

A kolik lidí bude plivat na vás, až to napíšete?

Ne, pane Trčálku, to všechno je pravda!

Kdyby to nebyla pravda, tak by to bylo stejné, jako kdyby někdo napsal, že udílení filmových cen sice nesleduje pravidelně, ale několik posledních ročníků přece jen sledoval (sic!), nebo že se díval na Českou televizi zrovna, když na ni běželo předávání Českých lvů, jen proto, že měl akorát zánět průdušek, a kvůli tomu se nemohl dívat, bohužel, na žádnou jinou televizní stanici (třebaže ví, že Česká televize není nezávislá), protože každý, kdo má zánět průdušek, se musí dívat na ČT.

Nebo snad chcete popřít, že něco takového je buď naprostá hovadina, nebo klasická stylistická manipulační figura, typu nečetl jsem, ale odsuzuji?

Znamená to, že je kterémukoliv občanu České republiky zakázáno vyjadřovat se kriticky k Zemanovi, když on se svým chorým mozkem napadá kdekoho?

Kdo jiný než Zeman, a s ním i jeho příznivci, by si měli uvědomit, že kritika prezidenta, jako každého politika, tedy nejen kritika tzv. demokratické žumpy či Havla, patří ke svobodě projevu?

A vy to, pane Trčálku, výstižně, objektivně a přesně ve svém článku popíšete, vy, sám za sebe, půjdete proti momentálnímu proudu, vy se nebudete bát veřejně prohlásit, že jste podepsal Svěrákových ,Pět vět´ na obranu České televize!“

Muž domluvil a já mu na to nemohl říct nic jiného než toto: „Pět vět jsem musel podepsat, protože pětka je symbol energie, nezávislosti, svobodomyslnosti a zároveň vysoké vnímavosti a poznání. U pětky je častým jevem jasné vidění a jasná představivost.

Proto jsem musel Pět vět podepsat, protože jsem se narodil pátého.“

„Máte recht!“ plácl mě muž po zádech a mrkl do šálku přede mnou, „co to pijete?

Pi Lo Chun?

Zase máte recht, taky si ho dám.“