Brutálně otevřený dopis paní Jochové, fanatické bojovnici za tradiční rodinu

Je trochu paradoxní, že homosexuálové se rodí z heterosexuálního pohlavního styku, ergo nestojí za rozpadem tradiční rodiny především heterosexuálové?

            Paní J.-ová dostala dnes ráno dopis.

            Byl odeslán teprve předešlého dne, protože měl, jak dobře vím, šestadvacetikorunovou známka.

            Paní J.-ová si přisedla k oknu, aby lépe viděla, otevřela dopis, který byl od syna, a začala jej číst: „Milá maminečko, mám pro tebe radostnou zprávu, neboť ti musím sdělit, že zůstaneš navždy jedinou ženou v mé, životě!

            Mám totiž tu strašlivou nemoc, však víš kterou, onemocněl jsem jí, ani nevím jak. To však jistě vím, že na ni není žádného léku. Ani nevíš, jak rád bych se nechal někam zavřít, aby tato moje nemoc nevycházela příliš najevo. Žádné takové ústavy, na způsob leprosárií, kde bychom byli my, takto nemocní, bezpečně zavřeni, abychom neohrožovali tradiční rodinu, takovou jakou jste i ty s tatínkem, však bohužel z důvodů čistě politických, jak dobře víš, neexistují.

            Nemusíš však o mě mít žádný strach, maminečko!

            Slibuji ti, a tatínkovi taky, že budu žít navždy sám, po celý svůj život, že nebudu nikdy nikoho milovat, že nebudu s nikým sdílet všechno dobré i zlé, že se nebudu nikoho něžně dotýkat, že se nebudu pro nikoho trápit tak, jak se může člověk jen trápit pro milovanou bytost, protože jsem nemocný, protože bych to všechno, co se považuje za lásku, musel cítit k muži.

            Jsem však, díky tobě a tatínkovi, dobře vychován. Vím, že to všechno by ohrožovalo tradiční rodinu a než to, svojí láskou k milované bytosti stejného pohlaví ohrožovat tradiční rodinu, tak to budu radši do smrti sám, abyste na mne mohli být přese všechno to, co moje nemoc přináší, být hrdí, jako já ani trochu nejsem hrdý na to, že jsem tím, čím jsem.

            Ale co nadělám?

            Jistě, někdo skoro tak vzdělaný jako tatínek, pamatuji si dobře, jak nám místo pohádek četl knížky svých milovaných konzervativních autorů, které kromě něho už nikdo jiný neznal, a kteří dělali celý život totéž co on, totiž jen mlátili svoji prázdnou konzervativní slámu pořád dokola, by mohl namítnout, že moje nemoc je vlastně také tradiční hodnotou naší civilizace, protože jí trpěla dobře polovina veleduchů, na jejichž myšlenkách naše civilizace stojí i padá.

            Co třeba ta stará buzna Platon?

            Asi budeš muset, maminečko, Platona zavrhnout, neboť jestli někdo položil základy ohrožení tradiční rodiny, pak to byl on, Platon, se svými sympozii!

            Já ti však, maminečko, ostudu dělat nebudu, já nebudu útočit na to, co je ti tak svaté, na tradiční rodinu!

            Co jsme se jen nachodili každou neděli do kostela, kam jste nás s tatínkem chodili ukazovat, tatínek se vždy, než jsme vyrazilo, díval do zrcadla, aby zkontroloval, jestli je na něm všechno správně konzervativní!

            Koho by tedy napadlo, že budu nemocný, když jsem poprvé přijímal svátostný pokrm!

            Ale musím se ti, maminečko, přiznat k tomu, čemu jsem se nikdy nepřiznal ani u svaté zpovědi. Už tehdy mne přitahoval Ježíš přibitý na kříž, už tehdy mne vábilo jeho polonahé tělo, a když jsem poprvé spatřil obraz Salvator Mundi od buzny da Vinciho, věděl jsem, která bije, věděl jsem, že jsem nemocný, že bůh vaše modlitby nevyslyšel.

            A z toho mám největší strach, maminečko!

            Že Ježíš přijde podruhé na svět a já se neudržím a zamiluji se do něj, budu toužit po tom, aby mi umýval nohy, jako svým učedníkům, aby mne taky líbal na ústa a kdyby mne snad pozval na reprízu poslední večeře, na které to vypadalo jako na gay party, tak bych asi, maminečko, musel porušit slib, který jsem ti teď dal!

            Ale snad bys mě za to neodsoudila, maminečko, kdybych se nechal sbalit Ježíšem, kdybych se stal jedním z jeho milovaných apoštolů a sdílel s ním i jedno lože.

            Nemohla bys mě odsoudit, protože pak bys musela odsoudit i Ho, našeho Spasitele, v jehož zmrtvýchvstání s tatínkem věříte, a proto budete spaseni, ano, musela bys odsoudit i Ho, protože On to přece byl, kdo odloudil sv. Petra od jeho ženy a dětí, On to byl, kdo nelítostně rozbil Petrovu tradiční rodinu!

            Když tak o tom, maminečko zlatá přemýšlím, nejlépe by bylo, kdybys, i s tatínkem přestoupila na islám, protože ten nejlíp brání ty hodnoty, které bráníš i ty, islám nejlépe konzervuje a chrání před erozí tradiční rodinu, za kterou tak bojuješ.

            Vše, co je svaté islámu, je svaté i tobě maminko, a věř mi, že není účinnějšího nástroje, na ochranu tradičních hodnot , a tedy i rodiny, než šaría!

            Kdyby se u nás zavedla šaría, hned by se lépe dýchalo tobě i tatínkovi, který tak nesnáší liberální demokracii, vždyť i Mohamed, na rozdíl od Ježíše, jenž vyhledával společnost mužů, stejně jako ostatní křesťanští svatí, žil v tradiční rodině, proto je, aspoň dle tvých měřítek slušnější a spořádanější člověk než Ježíš.

A toho, že by, maminečko zlatá, šátek neslušel, se nebojím!

Slušel by ti náramně!

Ostatně ani na křesťanku se nesluší, aby ukazovala nestoudně odhalená stehna, o prsech ani nemluvě a tím uváděla v pokušení zbožné a konzervativní muže jako je tatínek, nebo pan Semín.

            Radím ti dobře, maminečko zlatá, přestup na islám, protože svým bojem za tradiční rodinu jen objevuješ Ameriku. Až tady bude u nás islám, bude i tradiční rodina zachráněna a já snad budu konečně někde se svou nemocí zavřen, nebo budu aspoň ukamenován a to bude můj nejšťastnější den, protože budu vysvobozen z pekla své nemoci.

            Mnohokrát tě líbám a pozdravuj tatínka, doufám, že ho to, co jsem napsal, taky potěší.

            S pozdravem

            Navždy Tvůj syn!“

            Paní J.-ová dočetla dopis a v očích se jí objevily slzy dojetí.

            „Bude sám!

            Je sice nemocný, ale celý život bude sám!

Aspoň že tak, díky bohu!“ šťastně opakovala pořád a ani si nevšimla, že manžel přišel z práce a má hlad jako vlk, ale dnes se musel obejít bez staré dobré teplé večeře, protože mateřská láska má přednost před žrádlem i vším ostatním.