Bombardování Sýrie bude. Jestřábi kvílejí blahem

A kdo by taky nekvílel blahem, když nejlepší hlavy světa jsou zničené šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu, zvláště takhle nad ránem

Dnes ráno mi volal Putin.

„Co děláš?“ ptal se mě.

„Nic, tluču špačky v Oválné pracovně, čéče,“ odpověděl jsem mu.

„Hm, já taky nic. Už od včerejška, jsem z toho celý špatný,“ stěžoval si.

„To se ti vůbec nedivím,“ řekl jsem mu na to.

„Nedáme válku? Nebo se zblázním!“ zeptal se Putin.

„Jo, můžeme. Kde?“ souhlasil jsem.

„Nejlepší to bude v Sýrii. Co myslíš?“ navrhl Putin.

„Jo, v Sýrii to bude fajn,“ přikývl jsem.

„Tak jo, já už to mám promyšlené. Já zaútočím na nějaké město chemickými zbraněmi, a ty za to na nás odpálíš rakety,“ vysvětloval mi Putin.

„To zní dobře, a co pak?“ chtěl jsem vědět.

„Hm, to ještě nevím, to jsem ještě nepromyslel,“ přiznal se Putin.

„Hele, mohl bys mi ty rakety sestřelit, máš přece v Sýrii S-400,“ navrhl jsem.

„Jo, to mám,“ přitakal Putin a dodal, „takže ti mám ty rakety sestřelit? Všechny?“

„Jo, sejmi mi je klidně všechny, cáluje to erár. Jo, a pak bys ještě mohl zaútočit na místa, odkud byly odpálené,“ rozvíjel jsem plán našeho válečného dobrodružství.

„Jo, to bych mohl, v rámci obranné akce,“ byl Putin z toho nadšený a sám mi navrhl, „a ty bys zase mohl v odvetě zaútočit na naše letiště.

Zvládneš to?“

„Jo, to zvládnu. Neboj, rozbombarduju vám to tam na cimprcampr,“ uklidnil jsem ho.

„Prima, to by mohlo na eskalaci stačit. Jak bude eskalace, tak už to bude v pohodě. Tak já se jdu připravit na ty tvoje rakety,“ zavýskl Putin.

„Jdi. Ale hlavně nezapomeň na ten chemický útok, ať nevypadám před vlastní ženou jako blbec. Nemá to ráda, když odpaluji rakety, protože pak na ni nemám čas.

Buď rád, že jsi rozvedený, můžeš si dělat, co chceš.

Nezapomeneš na to?“

„Nezapomenu, slibuji,“ slíbil Putin a svůj slib splnil, pašák, Melanie musela protentokrát držet zobák.