Bojovník za práva zdravotně postižených jako bílý kůň proimigračních elit

Safra, safra! Náš neohrožený ,prosazovač‘ tematiky zdravotně postižených či starých lidí a pilný opisovač z Parlamentních hlístů to konečně vzal za správný konec! Jen houšť, mladý muži! Každé vaše slovo hasí naší žízeň po pravdě

Není pravda, že dnešní doba je zcela prostá géniů, jak si mnozí, ne-li takřka všichni myslí.

Já přinejmenším o jednom géniovi vím.

Je to mladý muž a jmenuje se Adam.

Že si vymýšlím?

Že žádný Adam, který by byl zároveň mladým mužem a géniem, neexistuje?

Že ne?

Že je to postava zcela smyšlená, ve skutečnosti vůbec neexistující?

Tak si poslechněte tento rozhovor, jenž se odehrál v dobře ukrytém rohu jedné, na její částečnou obranu nutno říct, že notně zaplivané kavárny.

V tomto rohu byl stůl. Docela obyčejný. U stolu seděl náš, na první pohled, génius a jakási, vlastně taky docela obyčejná dívka.

Ta dívka se jmenovala Fatima.

Její jméno však můžete klidně zapomenout, není důležité.

Jedině důležité jsou myšlenky génia.

Radím vám, abyste se soustředily výhradně na ně.

Ale už dost keců!

„Adame, vy jste génius!“ řekla Fatima a stydlivě se usmála, není to jen tak sedět s géniem.

„Ano, jsem génius. Hlavně co se četby Parlamenntních hlístů týče,“ přikývl skromně náš génius, skromnost je ostatně vrozenou vlastností všech géniů.

„Adame, řekněte mi, na co teď myslíte? Určitě to bude něco geniálního!“ špitla prosebně Fatima.

„Myslím na bílého koně,“ odpověděl zamyšleně génius, protože géniové bývají většinou zamyšlení.

„To je geniální! Na bílého koně!“ vypískla nadšením Fatima, dodávajíc, „není to náhodou bílý kůň na d4 jako v 18. tahu 6. partie souboje o titul šachového mistra světa mezi Fisherem a Spasským v Reykjavíku 1972, kdy se černý nakonec vzdal?“

„Ne, je to bílý kůň proimigračních elit. Tedy těch elit, které jsou všude a které čekají jen na povel, aby mohly zaplavit naši zemi muslimy, které se na to doslova třesou, nemyslí celý den na nic jiného a v noci se jim zdá o tom, že se klaní směrem k Mekce.

Všichni víme, kdo to jsou tyto elity!

Tito zrádcové národa!“ vykřikl náš génius.

„Kdo? Kdo to je? Kdo chce zaplavit naši zemi muslimy a je přitom elitou?

Já jen vím, že jen existuje nikým nevolená pseudoelita.

Ale elita?

Bože, jak jsem hloupá, když nevím, kdo jsou tyto elity, navíc proimigrační,“ zalkala Fatima.

Ale náš génius už byl stržen proudem svých myšlenek, což se ostatně géniům stává často: „Každý, kdo vyzývá k tomu, že musíme své názory stále konfrontovat s fakty, s vlastním svědomím i se selským rozumem, chce naši zemi zaplavit muslimy!

Proto je bílý kůň!

Kdyby skutečně chtěl svým podpisem pod tu výzvu řešit problémy s uprchlíky, pak by se rázně vymezil proti rektorovi Bekovi.

Ten nejenže nepustil prezidenta Zemana na akademickou půdu, ale schválil stipendijní program pro studenty, kteří pomáhají řešit nejen uprchlickou krizi, ale třeba také pomáhají při živelných pohromách nebo pomáhají invalidům nebo starým lidem v rámci dobrovolnictví.

Ale proč by měl někdo dostávat stipendium za to, že pomáhá při živelných pohromách, nebo dokonce invalidům?

A jaképak dobrovolnictví, když za to mohou dostat stipendium až -2000,- eur měsíčně!

Kdyby nebyl bílý kůň, tak by z titulu své funkce vrazil do kanceláře rektora a rozbil by mu za ten stipendijní program hubu, jasně by mu řekl: ,Žádné peníze na stipendia za pomoc invalidům se rozhazovat nebudou!

Všechno musí jít na vědu!‘

Já bílého koně volit nebudu, byl bych sám proti sobě!“

Proud myšlenek našeho génia se konečně zastavil.

Fatima byla nadšením bez sebe.

„Vy jste génius, Adame! Říkáte, že bílý kůň měl zmlátit rektora říct, že žádné peníze se nebudou dávat invalidům, ale na vědu?“ zvolala exaltovaně Fatima a radostně zadupala, „už asi vím, kdo je ten bílý kůň ve vaší geniální hlavě, Adame.

Je to...!“

Kdo to je, ten bílý kůň proimigračních elit v hlavě našeho génia, jsem se už ale nedozvěděl, neboť jsem byl z této kavárny vyhozen. Personál totiž přišel na to, že jsem celý zavšivený a, nemaje se mnou žádné slitování, nevidě ve mně taky jen člověka, vyhodil mne prostě a jednoduše na ulici, jako by ta jejich zaplivaná kavárna byla kdovíjaký nóbl podnik.

Nu, snad mi to řekne někdo z vás, koho tím náš génius myslel.

Někoho tím určitě musel myslet!