Bojovníci proti cenzuře na Facebooku jsou ultralevičáci

Tady na blogu jde například o paní E. Svobodovou, či M. Tvrdoňovou, v reálném životě je pak například pěkným příkladem ultralevicového aktivisty V. Klaus ml.

            „Klasickej kozlík, místo argumentů vrší jen hromadu blábolů. Ať si raději pořídí se Zdendou gumový člun (pardon vydlabou kánoi) a vyrazí na moře zachraňovat uprchlíky,“ napsal pan Zbyněk Haluza pod jedním mým článkem ve zcela svobodné, mnou nijak necenzurované diskusi.

            Za sebe mohu říct, že pan J. Haluza takto vpravdě, geniální zkratkou, nebojím se říct, že rovnou kvintesencí, zcela přesně a výstižně mé tvorby.

            Nicméně musím na druhou stranu přiznat, byť velmi nerad, že mám i světlé chvilky, jako například teď, kdy zcela jasně a matematicky dokážu, že bojovníci proti cenzuře na Facebooku nejsou nic jiného než jen fanatičtí a militantní ultralevičáci.

            Jako všichni ultralevičáci jsou totiž i bojovníci proti cenzuře na internetu přesvědčení, že mají ne jen svaté právo, ale i svatý nárok na všechno (srov. s homosexuály, kteří hlásají, že mají právo na adopci dětí) v tomto případě tedy nárok na to, aby Facebook, jenž je jejich hlavním nepřítelem, nemazal nic z jejich blábolů, které na něm oni sami (!) zveřejnili, ohánějíce se přitom jakýmisi imaginárními zákony, zaručujícími jim svobodu slova, kterou si oni účelně vykládají právě tak, že Facebook nemůže  a nesmí nic mazat.

            Toto jejich přesvědčení samozřejmě vychází z levičácké posvátné krávy, to jest, názoru, že všechno patří všem. V konečném důsledku to tak znamená, že levičáci upírají soukromému subjektu, kterým Facebook je, právo svobodně nakládat ze svým majetkem.

            Přitom se opět, zcela účelově ohánějí tím, že facebook je přece veřejně přístupný, a protože je veřejně přístupný, proto nemá jeho majitel nejmenší právo určovat podobu tohoto svého produktu, protože nad tímto právem stojí jejich svaté přesvědčení, že facebook je vlastně ve skutečnosti jejich, protože je zde přece ono jejich nedotknutelné právo na svobodu projevu.

            Nepopírám nijak, že facebook maže články, ale jsem dalek toho, abych mu na to upíral právo, protože i toto právo, určovat tvářnost média, které vlastním, je součástí práva na svobodu projevu. Nelze ve svobodné společnosti (kterou ultralevičáci tak nenávidějí) nikoho nutit, aby zveřejňoval to s čím on nesouhlasí, a to jen proto, že my se domníváme, že tímto nás zkracuje na naší svobodě slova.

            Naši ultralevicoví bojovníci proti cenzuře na facebooku si tak klasicky protiřečí. Dovolávají se svobody, aby přitom svobodu druhých brutálně omezují, v tomto případě tedy svobodu majitelů facebooku na jejich názor prezentovaný tím, co je na facebooku dovoleno zveřejňovat.

            Pikantní na tom je, že využívání oné veřejné služby, která však ve skutečnosti veřejnou službou není, protože je čirým podnikatelským projektem, je zcela dobrovolné, tedy naši ultralevičáci si, tím, že využívají facebook, nabíhají na své vlastní vidle.

            Jak mohou oni, takoví bojovníci za svobodu, být součástí, a to aktivní součástí něčeho tak zrůdného, jako je facebook?

            Ale copak není pokrytectví nedílnou součástí charakteru všech ultralevičáků, viz Greta Thunbergová a její, jako že ekologická plavba jachtou?

            Ultralevičáci jsou prostě pokrytci od přírody a o bojovnících proti facebooku, kteří jsou přitom na něm pečení vaření, to platí dvojnásob.

            A jak si ultralevičáci představují svůj boj proti cenzuře na facebooku?

            Jak jinak by si ho mohli představovat než jen v duchu své militantní ultralevicové ideologie, podle níž je třeba udělat pořádek na internetu (udělat někde pořádek, to je typická ultralevičácká metoda).

            Tak například ultralevicová aktivistka E. Svobodová se dožaduje regulací, která by omezila big tech korporace (jako bych slyšel ultralevičáky z Kliniky!), to jest, požaduje, aby stát přijal soubor zákonů, na jehož základě by byla internetová média regulována a „trestána“ za ohrožení svobodné diskuse.

            Co ovšem jiného čekat od ultralevicové aktivistky?

            V praxi by to totiž znamenalo, že stát, ona modla všech ultralevičáků, by zase nejen něco reguloval (regulace, to je další modla ultralevičáků) ale i trestal všechny majitele a provozovatele internetových médií za to, že svobodně nakládají se svým majetkem.

            Můžeme se však divit, že ultralevicová aktivistka E. Svobodová, stejně jako další ultralevičák V. Klaus ml. (a ostatně i st.) volají po posílení státu, jeho moci, že volají po mediální totalitě, kdy by jen výhradně stát určoval, co musí zveřejňovat média?

            Taková regulace ze strany státu by si samozřejmě vyžádala vytvoření obřího kontrolního úřadu (všimli jste si, jak všichni ultralevičáci milují takovéto kontrolní úřady), který by kontroloval (všimli jste si, jak všichni ultralevičáci milují kontrolu všeho) náhodou nic nesmazali, přičemž ba samozřejmě ultralevičáci tento úřad bombardovali svými udáními, že jim někdo něco smazal.

            Ale nebyl takový kontrolní úřad, po němž ultralevičáci volají, nakonec jen oním skutečným cenzurním úřadem, který by zabraňoval vlastníkům internetových platforem ovlivňovat jejich podobu?

            Ultralevičáctví je prostě nemoc, ze které se dokázal vyléčit snad jen pan Tomáš Vyoral.

            Ale abychom si rozuměli, nepopírám, že facebook maže příspěvky. Ano, maže je, ale může je prostě mazat, protože je to jeho právo, které nijak neporušuje svobodu slova ultralevicových aktivistů typu pí Svobodové, už jen proto, že tato ultralevicová aktivistka je na Facebooku docela dobrovolně.

            Ano, facebook maže příspěvky, ale jsem, na rozdíl ultralevicových aktivistů, proti jakékoliv státní regulaci, proti jakémukoliv posilování role státu a jeho represivních orgánů.

            Kdybych byl skutečně svobodný člověk, jako například pan Zálom (proti kterému je i anarchokapitalista pan Kšír zarytým bolševikem), tak bych postupoval, ve svém boji proti facebooku přesně tak, jak to radí jeho zbožňovaná Ayn Randová.

            Totiž přestal bych fňukat a dožadovat se nějaké státní regulace, jak se toho dožadují ultralevičáci, a vysral bych se na nějaký facebook. Zrušil bych všechny své profily na něm, sehnal si nějakého osvíceného investora a jednoduše vybudoval takovou sociální síť, kde by se nic nemazalo, ani ta největší pičovina, ani ten nejnávistnější příspěvek, a na tom, na této absolutní svobodě bych založil svůj gerilový marketing.

            Zkrátka a dobře bych zaplnil ohromnou díru na trhu. Samozřejmě, že by se brzy tato síť sociální síť proměnila v naprostou žumpu, plnou psychopatů (stejně jako druhdy diskuze na Novinkách). Ale to není důležité, důležité je, že by na této síti byla jednoznačně zaručena svoboda slova.

            Nic z toho však ultralevičáci neudělají, protože jsou to neschopní hlupáci, kteří nikdy nic nedokázali, místo toho budou jenom fňukat, vymýšlet nové zákony, volat po větší regulaci, udávat jako o život a hlavně trestat, protože taky ani nic jiného neumějí.

            P.S. Právě jsem si přečetl svůj článek a zdá se, že ta moje světlá chvilka znebyla zase až tak světlá. Zase je to jen hromada blábolů, průjem, který místo dolem, jde horem. Málo platné, nejsem žádný myslitel, jako už třeba zmíněný pan Zálom, který usvědčil Gretu Thunbergovou, Doubravského a Jankovského (mluvčí Pátků pro budoucnost) z toho, že chtějí, jako všichni altruisté, vyvraždit veškeré lidstvo, aby zachránili nějaké pitomé delfíny.