Bloger roku je znám, sláva vítězům, hanba poraženým!

Poražení si nezaslouží nic jiného než věčnou hanbu. To platilo vždy a všude, a ne dvojnásob, ale trojnásob to platí tady

Zakouřená kavárna byla téměř prázdná.

To víte, covidový apertheid, všechny neočkované už dávno postříleli vojáci NATO z americké vojenské základny u Mošnova.

Obsazený byl jen jeden jediný stůl. Ale za to se u toho stolu, určeného primárně pro čtyři kavárenské hosty, tísnilo pět lidí, přesněji mužů, ještě přesněji pět různě starých mužů a ještě přesněji, dva muži s bradkou, dva s knírky a jeden docela holobrádek.

Ti muži se jmenovali, nebo aspoň tvrdili, že se taky jmenují Lenin, Masaryk, Hitler, Stalin a Putin. Ovšem jen jeden muž zde vystupoval pod svým pravým jménem.

Byl to Putin, kdož se jako jediný z této společnosti nazýval svým skutečným jménem. Hitler byl například Žid, který se ve skutečnosti jmenoval Heitzman, nebo falešný profesor filozofie Masaryk byl příslušníkem habsburského panovnického domu, jak to ostatně dosvědčovala i jeho portmonka, na níž byly zlatem vetkány iniciály F.J. III., které nemohly znamenat nic jiného než počáteční písmena jeho skutečného jména Franz Josef III., nehledě na to, že tento muž, který si říkal prof. Masaryk, byl zednářský velmistr pro Euroasijskou unii.

Zvláštní však bylo, že zatímco oni čtyři muži, kteří se nepředstavovali svým skutečným jménem, seděli pohodlně rozvaleni na ohýbaných židlích do Thoneta, pátý muž, to jest Putin, u stolu tak nějak podivně dřepěl, jako by předstíral, že sedí na židli, přičemž však na žádné židli evidentně neseděl.

Aby toho nebylo málo, oni čtyři muži s vousy s Putina, který jediný byl hladce oholen, nepěkně dobírali.

„Mě poslal Západ, abych vyvraždil veškerou ruskou inteligenci a já ji vyvraždil. I cara jsem zavraždil. Ale co jsi dokázal ty?

Tys nedokázal dojít ani do Kyjeva, hehe!“ smál se například Putinovi Lenin.

Stalin se Putinovi taky smál.

„Já jsem vydal rozkaz, aby před postupujícím Němci byly podpalovány a ničeny celé vesnice. Ale co jsi podpálil ty? Vždyť ty jsi nedokázal ani denacifikovat Ukrajinu, hehe!“ smál se Putinovi Stalin.

Ani Hitler nezůstával pozadu, i on se Putinovi smál: „Já se oženil a na druhý den na to jsem se po prohrabé válce zastřelil! Ale ty ses nedokázal ani zastřelit, hehe!“

Nejvíc se smál Putinovi profesor Masaryk: „Já střílel za první republiky do komunistů, ale do koho jsi nechal střílet ty, hehe!?“

Tak se ti čtyři pořád dokola smáli Putinovi, Stalin ho dokonce uhodil pěstí do obličeje, řka, že mu ani nestojí za to, aby ho nechal zavraždit cepínem jak Trockého.

Putin to všechno trpěl snášel, snášel to stejně tak, jako Kristus snášel své bičování.

Ti čtyři muži bez přestání doráželi na Putina, aby řekl, co dokázal, jejich zuřivost neustále rostla, až začali nebohého Putina mlátit jako smyslů zbavení Rakušanovi gestapáci české vlastence před národním muzeem.

„Co jsi dokázal?!

Co jsi dokázal!?“ křičeli na něho.

Putin dlouho mlčel, ale pak, když ho profesor Masaryk místo mlácení začal šimrat svou bradou na jeho zátylku, což bylo obzvláště odporné, zašeptal Putin tiše: „Co jsem dokázal? Vyhrál jsem blogera roku!“

Všichni rázem ztuhli, jako když do vrabců atomovkou střeli.

Leninovi vylezly oči z důlků tak, že vypadal jako syfilitik.

Stalinovi se strašlivou křečí zkroutily ruce tak, že vypadal jako polský důstojník, kterého v Katyni vedou na popravu.

Masarykovi zčervenal a opuchl obličej tak, že vypadal jako Klement Gottwald po popravě Slánského.

A Hitler se nadobro zbláznil, protože se držel za hlavu a křičel: „Všechno bude NATO! Všechno bude NATO!“

A tak se ten, kterého ti čtyři ponižovali, se nad těmi čtyřmi lidskými červy najednou tyčil jako Bůh, který pravil: „Budiž Rusko!“

A bylo Rusko.

A Bůh viděl, že je Rusko dobré a zničil Západ, včetně té zakouřené kavárny, ve které nikdo neseděl, protože byl covidový apartheid a všechny neočkované už dávno postříleli teplí vojáci z mošnovské základny NATO, a ti, co to všechno přežili, ti padli v Haliči, té zavšivené zemi zaslíbené, do které přece jen nakonec po mobilizaci došli.