Mezi skvělé básníky patří například i katolíci Zahradníček, Čep, Renč a další. Básnické kvality a osobnost člověka jsou rozdílné kategorie. Nemám rád komunisty, ale uznávám, že Vítězslav Nezval byl skvělým básníkem. Jeho Manon Lescaut, Edison či Já se tam vrátím, jsou výborné.

A platí to obecně, něco jiného je talent člověka, a něco jiného sám člověk. Obdivovatelka Hitlera Leni Riefenstahlová byla skvělou režisérkou.

Zasloužená vtipná karma

Takže k té literární teorii a historii:

1. V roce 1988 mi chtěla dát docentka Bastlová trojku z české literatury 20. století, neb jsem nevyjmenovala řady socialistických českých básníků 1., 2., 3., 4. generace, ač jsem se před zkouškou obložila knihami milovaných autorů včetně básníků. Dětství jsem tráviila na recitačních soutěžích, mládí v divadle, kde jsme s poezií pracovali neustále. Ležela jsem v knihách potom celé léto a uhrála dvojku, navzdory Rzounkovi a Bastlové. Nějaký přehled o české poezii mám, jen tu současnou raději poslouchám.

2. Poezie je řeč vázaná, psaná ve verších. Ty se mohou a nemusí rýmovat. Rým před vznikem písemných památek přispíval k tomu, aby si lidé texty snáze pamatovali. Dobrá píseň má tedy

i parametry básně, ne každá báseň však může být písní. K. H. Borovský psal Křest sv. Vladimíra v rytmu ukrajinských kolomyjek, je velmi zpěvný, přitom skrývá silné poselství. A "Pan Havlíček mě učil velkou českou abecedu", abych citovala JN.

3. JN sám sebe možná nenazývá básníkem, neb není pyšný, ale ke "svým" básníkům se v písních často obrací, děkuje jim, vyjadřuje pochopení (Havlíček, Mácha, Bezruč, Seifert, Hašler...)

Od roku 2001 vydal JN alba: Babylon, Pražská pálená, Ikarus, Tak mě tu máš, Poruba, Máma mi na krk dala klíč + napsal mnoho nezařazených písní včetně dvou řad virtuálek. Písně z nich znějí na koncertech stejně často jako starší skladby. Zkuste si jeho verše přečíst, nikoli poslechnout. Domnívám se, že jako básně rozhodně obstojí.

Přeji pěkný den, blog psát asi nebudu. Info schovám na kulatiny. Pro zájemce - na netu je několik diplomek o tvorbě JN.

Oprava: písně z nových alb znějí na koncertech stejně často jako starší skladby...

Pan Trčálek v blogu tvrdí, že jádrem koncertů jsou staré skladby. Není to pravda. JN na velkých koncertech kombinuje starší a nové skladby, vždy podle nálady. Ne všechny písně z alb se hodí na velké koncerty, ale JN je hraje na menších nebo na online koncertech, jichž je na netu požehnaně. A právě ty rozjímavé mají často úžasné texty.

Pokud má pan Trčálek ještě nějaký dotaz, ráda odpovím. JN se nebudu ptát, za co se považuje, neb na hloupé dotazy neodpovídá. Může se zeptat pan Trčálek.

A všem kdo tu hejtí a pomlouvají Básníka, říkám: jsou vás plné učebnice literatury. 🤣 Jakub Malý solil Havlíčka, Skála a jiní solili Škvoreckého, Seiferta jsem málem nesměla recitovat na Pražském vajíčku a Durych taky neexistoval. Vás si ovšem budou lidé pamatovat jen skrze to hejtění.

A přitom by stačilo jen zakřičet: "Umííí!"

Yes

Blok paní Valíkové jsem nečetl, doplním svou nevědomost.

J

arka znám nějakých čtyřicet let. Osobně.Vypily jsme spolu nejeden škopek. Po nocích po jeho vystoupeních. Máte pravdu v tom, že se nikdy nepovažoval za básníka. Pokládal se za barda, za věrozvěsta zprostředkovávajícího svůj pohled na svět. Klidně i myšlenkami a texty lidí kteří to viděli podobně. Jen měl smůlu, že tehdejší režim to viděl jinak.

Půvabné je, že i dnešní "režim" to opět vidí jinak.

Počkejme si do podzimu. To se bude promítat v kinech celovečerní dokument o jedné z největších osobností naší hudební scény, bez rozdílu žánrů. To, že místní "umnělci", či odborníci na tu "správnou kultůůru", mají názor opačný na tom nic nezmění.

Myslím, že za básníka považuje Nohavicu nejen paní Valíková, "Mišička", či moje maličkost. Troufnu si tvrdit, že je jich mnohem, mnohem více, než těch, kteří považují autora tohoto blogu za spisovatele, či pana generálního za dobrého folkaře. Básníkem, spisovatelem, či dobrým folkařem se nestane nikdo tím, že to sám o sobě prohlásí, nebo když vydá knihu o Putinovi. Byť by byl nakrásně všeobecně oblíbeným a čteným autorem v prostoru různých blogosfér, dokonce ani tak významných médií, jako je iDnes či Seznam.

Jiříku, když už jste tak družný, mám dotaz: Pokud pokládáte Jaromíra Nohavici za básníka, za koho pokládáte například Ortena, Šruta, Kainara nebo Skácela?

Ptám se proto, že těmto čtyřem (a nejen jim) nesahá Nohavica ani po podrážky bot.

Že se někdo úspěšný v oboru sám nepokládá za básníka - umělce - génia, ještě neznamená, že jím nemůže být. Svědčí to o jeho pokoře.

Když se naopak někdo úplně neznámý prohlásí za opravdového folkaře... Také svědčí o něčem jiném než o folku.

A o čem to svědčí, Mišičko?

Povídejte, přehánějte, zveličujte, nadsazujte a vypíchěte pikantní detaily.

...stejne, jako u Bobosikove...

Vy jste proste strelec!

Tak podobné uvažování o "básnících" atp. lze vidět v mnoha hodinách češtiny na školách. Spousta češtinářů (a češtinářek) si oblíbí nějaké autory (například Tolkiena či Karla Maye), které budou zarytě bránit a i z těch nejobyyčejnějších vět, které jejich milovaní autoři naškrábou, budou ždímat hluboké a nadčasové myšlenky, aby je poté doplnili ve výkladu o expresivní výrazy typu "autor X je absolutní". A takto to je pořád dokola - někdo si udělá projekci ve svém vzoru a poté v něm bude hledat genialitu na každém rohu, klidně v místech, kde to nedává smysl.

Ve škole je děti třeba rozečíst, pokud to neudělali rodiče. Někdo to zkouší přes Vančuru, někdo přes Tolkiena. Profesor Tolkien rozhodně "neškrábal" hloupé věty. Vyznal se v literatuře jako málokdo a jeho texty jsou čtivé i hluboké, plné symbolů a nadčasových témat.

Nevím, zda jsem vám učila nějaké dítě, pane Jeníčku, ale moje třída z Arcibiskupského gymnázia byla v roce 2012 druhá ve státním maturitách. Ano, o Vinnetouovi jsem s nimi také mluvila. 😂