Bajka o přešitých volech (na námět L. Jakla)

Někteří lidé jsou ve skutečnosti opravdu něco jiného než to, co si o sobě myslí, že jsou. Různé Instituty jsou takových lidí plné

            „Někteří lidé mají potíže se svou identitou. Není to nic nového. Různá zařízení jsou odedávna plna lidí, přesvědčených, že jsou někým jiným, než sami sebou.

Myslí si, že jsou třeba letištěm, Napoleonem, poníkem nebo Supermanem z komiksu,“ řekl Jeníček, který držel v ruce kleště.

„Takovým lidem se nesmíme smát. Nežije se jim snadno. Tolik věří své představě, jsou s ní tak srostlí, a najednou přijde zraňující pohled do zrcadla, neopatrný soud druhého člověka nebo jakákoli běžná lidská potřeba. Tito lidé potřebují zvláštní ohledy, které jediné jsou schopny zmírnit jejich rozpolcenost. Někde pomůže odborná psychiatrická léčba, někde ani to ne, jinde pomůže vlídné slovo, empatie, pochopení a mezích možností tolerance,“ řekla na to Mařenka.

„Jsou ale zastánci jiného řešení. Třeba že člověku, který žije v bludu, že je géniem, že všechno zná a že má vždy a ve všem pravdu, je třeba zřídit jeho vlastní Institut, aby se mu žilo snadněji a nebyl neustále konfrontován rozporem mezi svou představou a párem svých zdravých očí.

Jen si to představ!

Jeden člověk takový člověk je přesvědčen, že je ve skutečnosti géniem a že je nedoceněn jen jakýmsi tragickým omylem. Hned se vyrojí zástup pochlebovačů (i mezi novináři) a ti přijdou s řešením. Dotyčnému nevratně založí Institut, který pojmenují po něm. Současně mu denně na všechno přikyvují, takže časem ten člověk skutečně začne trpět neodstranitelnou fixní ideou, že je opravdu nejchytřejší na světě. Dokonce i tvářit se tak ho naučí.

Na Hanspaulce jeden takový Institut je.

Pojďme se tam na toho nejchytřejšího génia, i na ty jeho pochlebovače podívat, Mařenko!

To ti je taková náramná legrace!“ navrhne Jeníček.

„Pojďme,“ souhlasí Mařenka.

Děti se chytnou za ruce a jdou, Jeníček pořád drží v jedné ruce kleště.

„A v tom Institutu je taky jeden, co si myslí, že je politický analytik, ale přitom je to politický análytik,“ vykládá Jeníček Mařence.

„Toho chci taky vidět!“ těší se Mařenka, ale když děti přijdou k Institutu, který se nachází v nádherné vile, zvolá Mařenka zklamaně, „Jeníčku, ty jsi říkal, že je tady největší génius na světě, a taky politický análytik, a přitom jsou tady jen samí volové!“

„Jářku, Mařenko, jsou tady už jen samí volové.

Ty kleště jsem si bral zbytečně,“ povzdechne si Jeníček.

„Ty za to nemůžeš, že už jsou tady jen samí volové. Alespoň si můžeme připadat jako v bajce, protože ti volové z Institutu jednají jako lidé,“ utěšuje Mařenka Jeníčka.

„Máš pravdu, Mařenko. Vypadá to, že už je to nepřejde,“ řekne si Jeníček a strčí si kleště do kapsy.

A jaké z toho plyne poučení?

Až půjdete do Institutu, neberte s sebou kleště, je to zbytečné, ale vezměte sebou raději nějakou píci, tu mají volové z Institutu nejraději, a když jim dáte do žlabu, vděčně zabučí.