Babišova zabijačka Fialovy vlády v přímém přenosu na Primě

Jistě, když se kácí les, létají třísky, když se zabíjí prase, stříká krev. Ale bez krve by nebylo jelit. Babiš dnes na Primě definitivně zpečetil Fialův osud a stačila mu na to pouhá tři slova...

Velmi rád přihlížím zabijačkám. Je v nich cosi atavistického, něco, co vypovídá hodně nejen o prasatech, která jsou při nich zabíjena, ale i o lidech, kteří tato prasata zabíjejí, neboť zabité prase mnoho užitku přinese.

Psal jsem proto mnohokrát řediteli České televize, aby tato naše záruka míru a demokracie vysílala, klidně i v přímém přenosu, domácí zabijačku, protože sotva může být něco, aspoň pro nás Čechy, víc poučného a zároveň atraktivního než přímý přenos zabijačky (a samozřejmě i vlasteneckého).

„Mohla by se vysílat klidně místo Reportéru, nebo 168 hodin,“ navrhoval jsem nejvhodnější termín, protože v tu chvíli se na Českou televizi dívají i to, co se jindy na ni vůbec ze zásady nedívají.

Odpověď ředitele České televize by vždy samozřejmě zamítavá, odvolávající se na nedostatek finančních prostředků, kvůli kterému není možné zakoupit potřebné prase, neboť cena vepřového zase vzrostla, kdežto poplatky zůstávají stejné…

Ale dnes jsem se konečně zabijačky v televizi dočkal.

Nebylo to sice v České televizi, ale nešť, Prima je taky televize, kde dávají o Vánocích pohádky, i když málokdy Tři oříšky pro Popelku.

Ale dnes si Prima Tři oříšky pro Popelku bohatě vynahradila, protože zabijačka je vždy víc než profláknutá pohádka, navíc s písní, kterou nazpíval Karel Gott.

A zabijačka to byla docela fajnová, protože Babiš odpravil Fialovu vládu jediným dobře mířeným a bezesporu geniálním úderem, po kterém se z Fialovy vlády stalo jen prase visící hlavou dolů a porcované zručným řezníkem.

Ostatně tušil jsem, že k něčemu takovému dojde, protože Babišův potutelný úsměv se nedal přehlédnout od samotného začátku.

Věděl jsem hned, že všechno, co Babiš od začátku vykládá, slouží jen k odvedení pozornosti, k navození, ovšemže mylného pocitu, že je jen žvanilem, který snad ani neví, co mluví.

A pak to přišlo.

Jako blesk z čistého nebe, jako jaderná válka s Ruskem, v moment, kdy to nikdo nečekal, nejmíň pak Fiala, který sám nastavoval krk k tomu úderu, bohorovně přesvědčen o své nadřazenosti.

„Předejte vládu Kubovi!“ vykřikl zničehonic Babiš a z Fialovy vlády vystříkla v tu chvíli krev jako z prasete.

Kuba, jihočeský hejtman, který jediný mohl snad aspoň trochu napravit zločiny spáchané Fialovou vládou během necelých dvou roků vládnutí, byl během sekundy odstřelen, protože kdyby opravdu vystřídal Fialu v rámci stranického puče, který se v ODS chystá, vypadalo by to, že o tom rozhodl Babiš a to nemůže ODS nikdy připustit, protože by vypadala jako Babišova onuce.

Poslední naděje na to, že se podaří zabránit Fialovi v likvidaci ODS, tak definitivně, zásluhou jediného Babišova dobře mířeného úderu v televizní debatě, definitivně pohasly.

Antibabiš je mrtvý, ať žije Babiš!

A co by to bylo za zabíjačku, kdyby z ní nebyly jitrnice, a taky jelítka?

Už se mi na ně sbíhají sliny, už cídím svůj stříbrný příbor, už špicuji uši, kdy uslyším vyvolávání: „Jitrnice! Jelita! Prvotřídní kvalita!“

Je se na co těšit, protože řezník, který nám ty pochoutky nadělá, je génius.