Babiš se nebojí mocných, mocní se bojí Babiše!

Potřebujeme prezidenta, který se nebojí mocných. A Babiš se mocných nebojí, Babišem ještě mocným ukáže, požene je svinským krokem. Až bude prezident.

Babiš se ani trochu nebál mocných.

Vždycky, když na to přišla řeč, dal se do smíchu.

„Prosím vás, proč bych se měl bát mocných?

Že mi vezmou všechen majetek?

Tak ať mi ho vezmou, vždyť mám stejně všechno ve svěřeneckých fondech!

Že nedovolí, abych byl prezidentem?

Tak ať nedovolí, stejně jsem nikdy prezidentem nechtěl být!

Ať si mi všechno vezmou, ale motýle, motýle ty mi nevezmou!

Motýle jsou všude!

Nemůžete vzít někomu, co je všude!

Kdepak, mým největším bohatstvím jsou motýle, proto se nebojím mocných!“

Mocní to samozřejmě věděli, že se jich Babiš nebojí.

„Všichni se nás bojí, podporují válku na Ukrajině, jenom Babiš ne!“ třásli se mocní před Babišem strachy, klepali se jako osiky, „má nás v hrsti! Motýle jsou všude, jsme proti němu úplně bezmocní!

Kdyby měl jenom média, kdyby měl jenom miliardový majetek, tak se nebojíme, to všechno mu můžeme vzít, o to všechno ho můžeme připravit, ale jak mu vezmeme motýle?!

Copak jsme blázni, abychom běhali se síťkami a chytali motýle?“

A tak ve Strakově akademii mocní dumali, jak to udělat, aby se přestali Babiše bát, protože život ve strachu o moc, to není žádný pořádný život, to vám řekne každý mocný, to aby se člověk bál podívat i do zrcadla, jestli v něm neuvidí totálního psychopata.

Ale ať dumali, jak dumali, nemohli na nic přijít, až nakonec ten nejchytřejší z mocných, nějaký Pepek Vyskoč, řekl: „Podívejte kamarádi, dokavaď budou na světě motýle, nemáme proti Babišovi žádnou šanci. My toho Babiše musíme přece jen udělat prezidentem. Když bude prezidentem, tak bude makat jako urvaný, a nás nechá na pokoji.

Kdybychom nebyli mocní, tak tady nesedíme a netřeseme se strachy před Babišem. Ale protože tady sedíme a třeseme se strachem před Babišem, tak jsme mocní. My tu moc máme, aby byl Babiš prezident, to se nedá nic dělat, tak ať je Babiš prezident, když se nás nebojí. Dokonce nás to vyjde levněji, protože si Babiš kampaň platí sám, než kdybychom do toho museli cpát vlastní peníze, aby Babiš prezidentem nebyl.

Víte přece, co se říká!“

„Co? Co se říká? My to nevíme!“ chtěli vědět mocní, protože to nevěděli, jelikož nebyli tak chytří jako Pepek Vyskoč.

„Říká se, že kdo maká, ten nezlobí!“ usmál se Pepek Vyskoč a vyskočil od samé radosti.

„To je fakt, kdo maká, ten nezlobí, a kdo nespí, tomu brzo přeskočí!“ vyskočili od samé radosti i ostatní mocní.

A tak se mocní konečně přestali bát Babiše. Udělají ho prezidentem a mají od něho na deset roků svatý pokoj. Babiš zaparkuje svůj obytňák v Lánech a paní Monika tam bude chodit každé ráno k hrobu T.G. Masaryka. Bude se něžně dotýkat dešti a větrem vyhlazeného náhrobku, bude vroucně líbat ten neživý kámen svými rty a pokaždé u toho bude něco mazlivě šeptat, jako by snad byl T.G.M. její milenec.

Všechny první dámy to tak mají, že šíleně milují T.G. Masaryka, ať už je jejich tělesná hmotnost jakákoliv. To je děsivé lánské prokletí prvních dam, osudová láska k T.G.M., o které se jejich manželé nikdy nic nedozvědí, protože T.G.M. umí držet jazyk za zuby.

Ten chlap je jako hrob, nic nevykecá, prostě tatíček.