Ať se zmanipulovaný pan Klus napřed naučí pořádně zpívat a pak ať kritizuje Nohavicu!

Byl jsem, z pouhopouhé zvědavosti, na koncertu pana Kluse. Po třetí písničce jsem odešel, kdežto Nohavicův koncert jsem vydržel celý

            Když skončil bardův koncert, mimochodem vyprodaný, zašel jsem za ním do šatny, rusky se to řekne ubornaja.

            „Vzbudil jste ve mně zájem o ruskou kulturu a vše ruské. Vaše píseň ,Dvanáct´ zní mi ještě teď v hlavě, hlavně třetí sloka, ta se mi pořád vrací, dělá mi z mozku mlýnský kámen.

            Je to pravda, že byl Blok symbolista?

            A že jeho verše milovali Stalin i Lenin i Chruščov, i Brežněv, i Andropov, i Černěnko, i Gorbačov, i Jelci, i Putin, i Medvěděv, a i zase Putin?“ zeptal jsem se nesměle.

            Bard mi svým zastřeným, podmanivým hlasem odpověděl: „Je to pravda, jakpak by nebyla?“

            Povzbuzen jeho odpovědí, osmělil jsem se, a ukázal na jeho láptě: „Řekněte mi, prosím, kde bych sehnal taky takové láptě?

Taky bych chtěl chodit v láptích jako vy!

Jsou symbolické jako Blokovy básně!“

„Takové láptě prodávají v Praze, v ulici Poltických vězňů.

Ale teď tam mají zavřeno kvůli rekonstrukci.

Nu, jestli chceš, jestli se ti líbí, dám ti své láptě. Nic mne nestály, dostal jsem je s Puškinovou cenou, v přesně takových láptích chodil totiž v Carském Selu i sám Puškin.

A nejen v Carském Selu, ale i na Krymu,“ řekl bard a zul si láptě.

„Puškin byl na Krymu?

To je přece důkaz, že Krym je ruský, když tam Puškin chodil v takových láptích!“ zvolal jsem nadšeně a prosebně dodal, „mohl byste mi zahrát ještě jednou Šla pravda světem?“

„Proč ne?“ usmál se bard, vzal kytaru a zahrál Šla pravda světem.

Byl jsem v sedmém nebi, bylo mi, jako bych šel kolem Leninova hrobu, srdce mi bilo, jako by bylo orloj…

Láptě jsou mi sice trochu velké, ale to je pochopitelné, jak by bard neměl větší nohu, když je velikán?