Asi jsem génius, o kterém mluví dějiny. Našel jsem nekonečno!

Samozřejmě, že to nekonečno, které jsem našel, je pouze nekonečno mojí vlastní hlouposti, protože nejsem génius, ale guma. To vám tady řekne každý

            Dřív to nebylo tak snadné, ale dnes natrefíte na nějakého zajímavého člověka na každém rohu, o lese ani nemluvě.

Nijak mne tedy nepřekvapilo, když k nám na jedné lanové stezce v korunách stromů přistoupil nějaký muž a hbitě nám začal vyprávět svůj příběh, člověka, který strávil čtyřicet dní na poušti: „Dovedete si to představit?

            Čtyřicet dní na poušti?

            A já to dokázal!

Bylo mi sotva třicet let, když se mne zmocnila strašlivá touha po nekonečnu.

,Pokud existuje bůh, musí existovat i nekonečno. A pokud existuje nekonečno, musí existovat i bůh. Potvrdím-li existenci nekonečna, potvrdím i existenci boha. Nekonečno je důkazem boží existence! Uzřím-li nekonečno, uzřím i boha!´ věděl jsem náhle s naprostou jistotou v třicátém roku svého života.

Když věříte v boha, tak zároveň o něm pochybujete, protože víra je postavená právě na pochybách, proti kterým stavíte svoji víru. Ale já jsem v boha nevěřil, já jsem věděl, že existuje-li nekonečno, pak musí existovat i bůh. To nebyla žádná víra, to bylo nefalšované poznání, k jehož úplnosti mi chybělo právě jen nekonečno, to abych jej spatřil, ať už fyzicky, či tak, že bych s ním, a tedy i s bohem, takříkajíc splynul.

Nelenil jsem se proto, a vypravil se na poušť, něco mi říkalo, že chci-li objevit nekonečno, a s ním i tedy boha, jediné místo, kde si mi to může podařit je právě jen poušť. A taky jsem vytušil, že má-li být moje snaha úspěšná, musím si sebou vzít jen jednu láhev vody, která mi musí vystačit na celých čtyřicet dní, právě tak dlouho jsem chtěl na poušti pátrat po nekonečnu.

Najmul jsem si tedy vrtulník, jeho pilot byl velmi zkušený, a nechal se vysadit uprostřed pouště bez jakéhokoliv mobilu, měl jsem u sebe právě jen tu onu jednu lahev vody a ještě jednu sójovou tyčinku nic víc. Pilotovi jsem dal už předtím 20 000 eur v hotovosti, aby o mě za všech okolností pomlčel, nestál jsem o žádnou záchrannou akci, jež by zhatila moji snahu, a požádal jej, aby mne vyzvedl mne až za oněch čtyřicet dní, určitě ne dřív, za což jsem mu slíbil dalších 20 000 eur navíc vedle již smluvené odměny.

Takto jsem získal jistotu, že zůstanu na poušti opravdu požadovaných čtyřicet dní. Sotva vrtulník zmizel kdesi za horizontem událostí, pustil jsem se do hledání nekonečna. Dobře si pamatuji, že Slunce právě vycházelo, červené, a kulaté jako nějaký bolák, to bylo naposled, kdy jsem si ho za celých čtyřicet dní uvědomil.

V první chvíli se zdálo, že není lehčího, než objevit nekonečno. Ale byl to samozřejmě klam. To, co přede mnou povstávalo jako nekonečno, nebylo nic než jen klasická fata morgána, jež se přede mnou nakonec vždy rozplynula, a já narazil do zdi nějaké meze, jež nemilosrdně ohraničovala konečný prostor i čas.

Brzy, tj. asi desátý, ovšem jen velmi hrubým odhadem, den mého pobytu na poušti jsem si uvědomil, že se nacházím ve vězeňské cele, neboť všechno je ohraničeno, ale duch, má-li být skutečně svobodný, musí mít k dispozici právě nekonečno.

Toto zjištění mě však nezdrtilo, jak by se dalo očekávat. Měl jsem k dispozici pořád ještě dost času, i když ne nekonečně mnoho, abych se přece jen nějakým způsobem dostal z tohoto vězení, protože kdybych se z něho nedostal, pak by nemohl existovat ani bůh, a kdyby neexistoval bůh, nemohly by existovat ani fyzikální zákony, a nemohl by existovat ani svět, a nemohl by existovat ani já.

Právě moje existence musela být, byť jen nepřímým, důkazem existence nekonečna a tedy i boha.

Z této skutečnosti jsem, ať už implicitně, či explicitně, ať už induktivně, či deduktivně vyvodil následující: ,Existuje-li nekonečno, pak musím být nekonečný i já, neboť existuje-li nekonečno, pak už mimo toto nekonečno nemůže existovat nic jiného, stejně jako uvnitř tohoto nekonečna, nemůže existovat nic konečného, protože nekonečno se skládá z nekonečně mnoha nekonečen.

Jinak řečeno, existuje-li bůh, pak nemůže existovat nic jiného, co by nebylo tímto bohem, protože kdyby byl tento bůh ohraničený, ať uč časem nebo prostorem, pak by to, co by existovalo za hranicemi tohoto boha, nutně popíralo božství tohoto boha, protože právě to by bylo nekonečnem, ergo věčností, bylo by tím, co ohraničuje a vymezuje existenci boha, ať už v čase, či v prostoru, tedy bylo by ,nad bohem´, jak by asi řekl profesor Halík.

A z toho opět vyplývá, že vše, co je stvořeno bohem, musí být nekonečné a věčné, protože všemohoucí bůh, nemůže než stvořit jen zase věčné a nekonečné existence, protože v rámci jeho, tj., boží existence, nemůže existovat nic konečného.

Tedy i já, stvořený bohem, musím být nekonečný a věčný!´

K této myšlence jsem dospěl v onom zbývajícím čase, který jsem strávil na poušti, přičemž posledních pět dní zcela bez vody, myšlence, která jasně dokazovala, že i já jsem nekonečnem, za předpokladu, že nekonečno existuje…

Dál jsem se nedostal, protože na horizontu událostí objevil se opět vrtulník, čtyřicet dní, jež, nahlíženy zevnitř, mohly mi připadat nekonečnými, uteklo jako voda.

Vrtulník mě dopravil, třebaže zbědovaného, zpět z pouště mezi lidi, byť tito lidé povětšinou jezdili na velbloudech, ať už jedno či dvouhrbých a kteří v životě nepili plzeňskou dvanáctku.

,Díky,´ řekl pilot vrtulníku, když jsem mu vyplatil slíbených 25 000 eur v hotovosti a dodal, ,nic si z toho, nedělejte, že jste neobjevil nekonečno jako takové. Nejste první, ani poslední, protože nekonečno můžeme objevit a spatřit jen, když se nacházíme mimo něj.

To, že jsme jej dosud neobjevili a nespatřili, je proto důkaz toho, že existuje, ve chvíli, kdy nekonečno objevíme a spatříme, popřeme jeho existenci.

Ještě jednou díky, za ty peníze si již brzy koupím nový vrtulník, asi AH-1Z Viper.´

Pilotova slova mne nijak neohromila, ba právě naopak, zdálo se mi, že to, co právě vyslovil je tak normální, že už nic normálnějšího nemůže být.

,Ano, je to tak, jak říkáte. Ve chvíli, kdy spatříme boha, tak popřeme jeho existenci, protože jej budeme vidět zvnějšku,´ přikývl jsem a dodal, ,AH-1Z Viper si určitě kupte, je to skvělý vrtulník.´“

V tomto bodě muž své vyprávění skončil, protože jsme se dostali na konec lanové stezky v korunách stromů.

Ale v tom, že AH-1Z Viper je skvělý vrtulník nám nezbývalo, než s ním vřele souhlasit…