Asi budu svatý, protože jsem měl mariánské zjevení

Tedy skoro mariánské zjevení, ale na tom zase až tak nezáleží. Důležité je, že to bylo zjevení a zjevení mívají zpravidla jen svatí

            Ačkoliv mám nad svou postelí, ovšemže ne manželskou, pověšený obrázek čarokrásné Panny Marie, ve vyzývavě splývavém rouchu Nebeské Královny a s koketně zahalenými vlasy, zjevil se mi této noci místo Panny Marie vousatý svatý Josef, byť zrovna na něho si vzpomenu snad leda jen o vánocích.

            Ale i tak jsem ho hned poznal: „Vy jste přece svatý Josef, máte i svůj institut!“

            „Jo,“ přikývl, na nic nečekal a hned se pustil do sdělení svého poselství, „měl byste vědět, že jsem byl Marii nevěrný hned od svatby, ještě o svatební noci jsem se potichu, když usnula, vykradl ven a běžel za ženou jednoho rabína, se kterou jsem se stýkal už předtím, její muž ležel na zemi narvaný jak dělo a nevěděl o sobě.

            Když jsem se za dvě hodiny vrátil, Marie ještě spala.

,Spíš?

Byl jsem se trochu provětrat, vypil jsem na naší svatbě moc vína, bylo těžké jak blázen,“ řekl jsem jí, ale ona neodpověděla, měla oči pořád zavřené, zdálo se, že spí, ale i kdyby to jen předstírala, bylo by mi to srdečně jedno.

Tiše jsem si lehl a usnul, jako by se nic nestalo.

A tak to šlo po celou dobu našeho manželství. Jí jsem se nikdy ani nedotkl, ale pohlavnímu styku s ostatními ženami jsem se nevyhýbal. Kam jsme přišli, tam jsem si hned nějakou našel. Měl jsem milenky i v Betlémě, i v Nazaretu. Byly to vesměs hloupé ženy, ale takové se mi právě nejvíce líbily, já jsem ještě ze staré školy.“

To všechno mi vyprávěl svatý Josef bez jakéhokoliv studu, ukazuje mozolnatou, trochu se třesoucí rukou, na obraz Panny Marie.

„To je zajímavé, že i přesto jste svatý,“ podotkl jsem.

„Svatý jsem proto, že jsem se jí ani nedotkl.

To bylo hlavní a nejdůležitější.

Ani se jí nedotknout, nepolíbit ji nikdy na rty, něžně nepolaskat, nesevřít v ruce její ňadra.

Naštěstí mě nijak, chválabohu, nepřitahovala,“ odpověděl svatý Josef.

„Opravdu vás nepřitahovala?

Nelákalo vás něžně ji polaskat?

Aspoň jednou?“ podivil jsem.

„Jednou ano. To už byl bohokluk větší, mohl mít tak už dvanáct. Kamsi odběhl, snad se zase hádat do chrámu, to on měl rád, a my byli doma sami. Ona se na mě tak divně dívala, bylo vidět, že na to čeká, že to chce,  i když si o to nejspíše nedokázala, plná milosti, říct nahlas. Mně jí bylo líto, vždyť nepoznala muže, už jsem byl k tomu pomalu svolný, jako že ji tu laskavost udělám. Ne kvůli sobě a svému potěšení, ale jen a jen kvůli ní, aby i ona ucítila tu slastnou bolest, jako sv. Tereza, když ji anděl prostřelil srdce ohnivým šípem.

Už jsem se zvedl a začal si nadzdvihovat svoji suknici, ale v tom bohokluk přiběhl zpátky, sedl si ji na klín, vzal si její prso a žíznivě se k němu přisál.

V tu chvíli mě přešla chuť a tak už to i zůstalo,“ řekl svatý Josef.

„Myslíte, že by si dala říct?“ zeptal jsem se.

„Bůhví.

Ale i kdyby nedala, byla to moje žena, nemusel bych se na nic ptát.

Ale mně to nevadilo, jak říkám, měl jsem spoustu jiných ženských, a nejen našich, židovských.

K tomu, aby byl člověk svatý, stačí opravdu někdy málo. Nedalo mi to žádnou práci, někdy to už tak je.

A co vám?

Musíte být přece taky svatý, když jsem se vám zjevil.“

„Mně to taky vlastně nedalo žádnou práci,“ řekl jsem a dodal, „svatí jsou zřejmě ti, co jim to nedá žádnou práci, být svatými.“

„Máte recht, já se ani jednou nekál, proč taky?“ řekl svatý Josef a pohrábl si svoje vousy, načež jsme si i já prohrábl svoje vousy, načež si i bůh prohrábl svoje vousy a tímto symbolickým gestem se moje zjevení sv. Josefa skončilo.