Antirouškaři se začínají nápadně podobat Black Lives Matter, i na jejich životech záleží!

Vzpomínáte, jak jsme se pobaveně smáli tomu, že v Americe musejí policisté klečet před černochy? Vidíte, a u nás už to máme taky... Chcete, aby policisté před vámi klečeli? Nemějte nic na pysku a mějte u sebe dítě!

            S tím, jak se fašistická diktatura, ohánějící se naším dobrem a zdravím, prohlubuje, jak z nás víc a víc dělá ovce jdoucí na jatka, lze téměř na každé ulici, každém náměstí, či třeba i na parkovišti před nějakým obchodním centrem přihlížet scénám, které jako by se všechny odehrávaly podle jednoho scénáře (což je taky typické pro fašistické diktatury, že se všechno odehrává podle jednoho scénáře).

            Tento scénář je následující.

            Na docela vylidněné ulici, protože všichni raději sedí doma, než aby riskovali drakonické tresty za to, že se někde nakazili, hlídkuje po zuby ozbrojená hlídka. Všechno se zdá v nejlepším totalitním pořádku, ovšem až do chvíle, kdy se na jednom či druhém konci ulice objeví člověk bez roušky, pokud možno s malým dítětem.

            S po zuby ozbrojenými, dosud tak sebejistě a nekompromisně vypadajícími policisty se v tu chvíli stane cosi nečekaného. Místo toho, aby tohoto člověka požádali, aby si roušku nasadil, nebo ho aspoň zastřelili, když už nic jiného, se policisté docela roztřesou, do očí jim vhrknou slzy a, nehledě na svá kolena, si před osobou bez roušky, ale s dítětem, kleknou.

            Kdyby si jen klekli, to by se snad dalo ještě chápat, ale oni sepnou ruce a začnou se kát.

            „Promiňte nám, jestli jsme po vás, kdy chtěli, abyste si nasadil roušku!

            Odpusťte nám, jestli po vás kdy chtěli, abyste nám prokázal svoji totožnost!

            My už to nikdy neuděláme, přísaháme!“ kají se policisté.

            „Odpouštím vám! Běžte a už nikdy nechtějte po lidech, aby dodržovali zákony!“ odpustí jim osoba bez roušky a začne do klečících policajtů kopat.

            Ti si to samozřejmě nechají líbit, nebrání se, jen upějí: „Prosím vás, nekopejte do nás, nebo nás postaví mimo službu, nebo i odsoudí za to, že jsme proti vám brutálně zakročili!“

            Ale osoba bez roušky kopat do policistů nepřestane, a ovšem ani nemůže přestat.

            „Bohužel, musím do vás kopat, protože mám sebou dítě. Chci, aby vědělo, že všichni policajti jsou bastardi,“ omlouvá se osoba bez rouška a instruuje své dítě, „ne takhle ne, Sárinko, musíš ty bastardy kopat hezky do hlavy, takhle, jako tatínek, vidíš?“

            Do té doby liduprázdná ulice se okamžitě zaplní lidmi, kteří duchapřítomně natáčejí na své mobily brutální policejní zásah proti osobě bez roušky, která neprokázala svoji totožnost, protože k tomu ani nebyla vyzvána, skandující u toho: „Gestapo! Gestapo! Gestapo!“

            A sotva osoba bez roušky i dítě přestanou do policistů kopat, zaplaví okamžitě videa se záznamem policejní brutality všechny možné sociální sítě, čímž se zvedne obrovská vlna nevole a rozhořčení nad policejní brutalitou fašistického státu, který ani nedovolí, aby osoby bez roušky kopali do klečících policistů.

            Kdo může, ten vyběhne ven, pochopitelně bez roušky, aby mu policisté nemohli nic udělat, a na protest proti policejní brutalitě, osoba bez roušky kopající do policistů si přitom zlomila zánártní kůstku, jak o tom hned informovala alternativní média, začne rabovat obchody, převracet a zapalovat auta.

            A aby bylo jasno, za co bojuje, skanduje u toho: „Svobodu! Svobodu! Nechte nás být! Neserte se do nás!“

            Policie proti tomu samozřejmě nijak nezasáhne, ostatně ani nemůže, protože ty lidé nemají roušky, takže policisté před nimi musí klečet zrovna tak, jako budou klečet fotbalisté Slavie před finálovým zápasem Evropské ligy na protest proti policejnímu násilí, které je pácháno na osobách bez roušek.

            A lidé, kteří roušky nosí?

            O ty nemějte žádný strach, ta důvěřivá telata už fašistická diktatura dávno odvedla řezníkovi pod nůž, těm už nic nechybí, ani ivermektin ne.