Andrej Babiš začíná svými projevy nápadně připomínat Milouše Jakeše na Červeném Hrádku

Málo platné, ale verbální projevy Andreje Babiše jsou tak příšerné, až jsou zcela signifikantní. Ale co, hlavně, že maká!

            „Je to pravda, že musíme vrátit ty peníze, víš které?

            Ne ty za Čapí hnízdo, ale ty dotace, těch dvě stě osmdesát miliónů?

            A já si chtěla zrovna koupit nové nazouváky. Viděla jsem takové pěkné, u Vietnamců, jenom za dvě stovky,“ zeptala se Monika Andreje, když se ten v jednu hodinu v noci vrátil domů z práce, aby se nasnídal.

            „Nic vracet nebudeme.

            Je to spiknutí, nemají prostě žádná témata!

Copak je dvě stě osmdesát miliónů nějaké téma?

To přece není žádné téma, to je spiknutí!

Kdyby nebylo Agrofertu a Čapího hnízda, co by dělali?

Byli by úplně mrtví!

Nemají o čem mluvit, nemají žádný program!

Za Čapí hnízdo se peníze vrátily!

Musel bych se soudit proti Schillerové a to bych jí nemohl udělat!

Proto se to vrátilo!

Co se tady za třicet let rozkradlo miliard a oni pořád řeší, že jsem se za těch třicet let stal druhým nejbohatším podnikatelem v Česku“ odpověděl Andrej a zatvářil se tak, že opravdu vypadal jako oběť spiknutí.

            „Víš to jistě, že jsi neporušil žádné zákony nebo předpisy?

             Třeba jsi, docela omylem, něco přehlédl,“ řekla ale Monika.

            „Prosím tě, copak jsem zloděj zlodějská jak ten Kalousek?

Už jsem vyzval média, aby nelhala, že se bude něco vracet!“ ohradil se Andrej.

            „Takže si je můžu koupit?

            Ty nové nazouváky?“ vypískla radostí Monika.

            „Co bys nemohla, ta zpráva EK bude podrobená důkladné analýze,“ potěšil Andrej Moniku.

            „To je prima!

            Pojď, dám ti pusu na čelíčko!“ chtěla Monika Andreje políbit na čelo, ale ten už byl dávno pryč, protože zase běžel dělat něco pro lidi, ani tu snídani, chudák, nedojedl, tak mu aspoň držme palce!