Americkou velvyslankyní v Česku nebude Ivana Trump, ale Hillary Clinton

To bude zase povyku! To se zase bude čtvrtá cenová skupina zalykat zlostí. Kde na to ta Clintonová bere tolik odvahy?  

Chtěla jsem se schoulit do klubíčka, a už nevycházet ven, po těch hloupých volbách.

Ach, bože, co ty byl za nápad, kandidovat na prezidentku?

A pak jsem ještě porušila tradici!

Vystoupila jsem po své porážce až s několika hodinovým zpožděním, to se přece nedělá!

Popřála jsem sice vítězi hodně zdaru, ale tradice už byla navždy porušena.

Můj ty, bože, kdo to vymýšlí, všechny ty naše americké tradice, všechny ty krocany na den díkůvzdání?

V Česku mi to dodnes nemůžou zapomenout!

Copak tam nemají vlastní tradice?

Schoulila jsem do klubíčka a myslela si, že už to bude napořád.

Ale nebyla jsem schoulená ještě ani minutu, když mnou Bill zatřásl: „Nesmíš tak ležet, navždy schoulená! Jinak zmrzneš! Mentálně! Musíš chodit, pohybovat se!

Jdi se projít do lesů!

Ano, do lesů. Mně to tenkrát moc pomohlo, opravdu moc. Víš, tenkrát, jak jsem ti lhal, a taky celému americkému lidu o těch doutnících!“

Poslechla jsem ho.

Vstala jsem a celý týden se toulala v lesích.

Ó, jak mi bylo dobře mezi stromy!

Mlčely, nekřičely na mne: „Ty hysterická krávo, porušila jsi tradici! Byla bys mizerná prezidentka, ty ochechule! Prohrála jsi volby, třebaže nám média lhala o Trumpovi!“

Mlčely, jen mne tiše konejšily svým šuměním.

Potkala jsem za celý týden jen jednoho člověka. Nějakou turistiku, která, když mne spatřila, dala se na útěk, křičíc: „Asi nikdy nesportovala, proto neumí prohrávat, proto porušila tradici! Proto se toulá po lesích!“

Zase mluvila o té tradici!

Ale brzy jsem na ni zapomněla, objímajíc milované stromy.

Škoda, že nemají volební právo namísto těch buranů z venkova!

Po týdnu v lesích jsem domů přišla přece jen klidnější, už ne tak hysterická.

Ale sotva jsem stačila políbit Billa, zazvonil telefon.

Volal Trump.

„Ahoj, Hillary, už je ti líp?“ řekl mi.

„Ano, byla jsem týden v lesích, moc mi to pomohlo,“ odpověděla jsem.

„Ty jo, týden v lesích! Ani nevíš, jak ti to závidím, jako malý kluk jsem chodil do skauta. Už ani neumím rozdělat oheň třením dvou dřívek. Zapomněl jsem to. Věřila bys tomu?“ řekl Trump.

„Skutečně? Skutečně to už neumíš?“ musela jsem pousmát.

„Opravdu ne, přísahám!“ řekl trump.

„Ale to by prezident měl umět, kdyby s nim spadlo One Force někde nad Ukrajinou nebo Brdy,“ napomenula jsem ho.

„Neboj, však já se to zase naučím. Jako Reagan. Abych mohl bránit americké hodnoty,“ řekl Trump.

„Já taky chtěla bránit americké hodnoty. Proč mi vlastně voláš? Už jsem ti přece blahopřála.“

„Poslouchej, Hillary. Nebudu chodit kolem horké kaše. Ty víš, že na ty diplomatické řečičky kašlu. Chci ti něco nabídnout. Férově.“

„Co mi chceš nabídnout?“

„Chci ti nabídnout místo velvyslankyně v Česku. Ty se v tom přece vyznáš, v té zahraniční politice.“

„Cože? Co mi chceš nabídnout!?“ nevěřila jsem svým uším.

„Velvyslanectví v Česku. Napřed jsem myslel, že tam pošlu Ivanu, sama tam chtěla. Ale pak jí volal nějaký úchyl. Ve dvě v noci. Funěl a představil se jako český prezident, byl úplně na mol.

Říkal ji, že jestli má odvahu, ať za ním přijde do jakýchsi Lán, že prý ji vymění za svoji manželku!

Ivana si to rozmyslela, tak jsem myslel, že bys mohla ty, jste přece stejný ročník.“

„Blázníš? Co by tomu řekl Hermánek? Kdybych byla velvyslankyní v Česku? Řekl by, že nemám umytou ozonovou díru, že jsem porušila tradici!“

„Já, vím, chce to trochu odvahy, nebo trochu víc, být americkou velvyslankyní v Česku. Nakydají tam na tebe spoustu mediální špíny, řeknou, že jsi hysterka.

Ale já tam fakt nemám koho poslat.

To mi přece neuděláš, když už jsi mi ty volby vyhrála.“

„Musím se zeptat Billa,“ řekla jsem do telefonu a otočila se na Billa, „hej, Bille, co bys řekl tomu, kdybychom se na nějaký čas přestěhovali do Česka?“

Bill vyskočil z křesla, v němž si četl dobrou knihu: „Cože do Česka!? To je báječné! Tam prezident může lhát a krást kolik chce, a nic se mu nestane. A mají tam dobré pivo! Opravdu se přestěhujeme do Česka?“

Po těch slovech jsem Trumpovi řekla: „Tak já to tedy beru, pane prezidente.“

„Já věděl, že mě nezklameš, Hillary. Jsi moc fajn holka. Byla bys dobrou prezidentkou, o nic horší než já. Pozdravuj Billa,“ neskrýval dojetí Trump.

„Ty se taky měj. Bye!“ rozloučila jsem se.

„Bye!“ rozloučil se Donald.

Vánoce ještě oslavíme s Billem a s dcerou, jejím manželem a vnoučetem v Americe.

A pak hurá do Česka, už se moc těším, až se opět uvidím s Merkel, má to z Berlína jenom skok!