Agenti Člověka v tisni, placeni Norskem, hlasi: „Pozor na Větvičku!"

Sakra, už zase si dovoluji polemizovat s poněkud, jako vždy, přepjatým blogerem roku. Můžete se to ještě tady vůbec? Nebo budu taky zlikvidován jako nevhodná osoba? Označen za parazita? Ale proč bych nemohl taky napsat pravdu?

Ladislav V., polní velitel Mladé Gardy Sivodňa, hovoří klidně a rozvážně, ne tak hystericky jako multikulturní hejtfriťáci.

Popravdě řečeno, je radost ho poslouchat.

Taková radost, až ani člověk nevěří, že se dnes lze z něčeho takového ještě radovat.

Svobodně a bez strachu, že vás v příští chvíli seberou a odvezou do místnosti, kde už na vás bude čekat vyšetřovatel a lampa s úspornou led žárovkou.

Ale je to tak, posuďte sami.

„V roce 1990 opustila část Sovětské armády tehdejší Československo,“ říká klidně a rozvážně Ladislav V. a po tváři mu přitom leze nádherné slunéčko sedmitečné, prostě beruška jak tele, „brzy nato, přesněji v roce 2004, odřízly tanky NATO definitivně cestu na východ, a Česká republika padla do rukou bruselských okupantů.

Jako hlavní cíl si bruselští okupanti vytkli likvidaci jakéhokoliv svobodného projevu. Brzy se tak v našem národě objevili první zrádci, většinou s humanitním vzděláním, kteří za peníze z norských fondů udávali bruselským okupantům jakýkoliv projev svobodné vůle.“

„To muselo být strašné!“ vykřiknou zpravidla v tomto bodě posluchači, zatímco beruška se už škrábe na temeno hlavy dovedného vypravěče.

„Ano, bylo to strašné!“ přikývne Ladislav V. a zamrká při tom napřed levým a pak pravým okem, aby dal berušce smluvený konspirační signál, „v roce 2015 byla situace už taková, že jedinou oázou svobody byly blogy na iDNES, které vlastnil Babiš, takový novodobý Baťa.

Proto si kolaborantská organizace ,Člověk v tísni´, přímá pokračovatelka ,Národního souručenství’ dala za hlavní cíl své zrůdné práce zničit toto ,hnízdo nenávisti´, aby si její členové mohli dál jezdit za norské valuty na dovolené do Pákistánu nebo na Ukrajinu. Za tímto účelem proto sepsala tato organizace analytickou, skrz naskrz udavačskou, zprávu o obsahu článků na blogu iDNES.

V této zprávě se uvádí, že blogeři na iDNES jsou pořád ještě nesehnutí, že se je nepodařilo ohnout do předklonu, tak jak si to představoval Brusel a sponzoři z Norska, za jehož jidášské groše si lidé v tísni kupovali svůj chlebíček vezdejší.“

„Svině! Zaprodanci! Ztroskotanci!“ uleví si v tomto bodě vždy posluchači pravdivým pojmenováním těchto lidí v tísni.

„Přesně tak,“ přikývne Ladislav V. a beruška na jeho hlavě ustrne v pozici mrtvého brouka, jíž tak mistrně popsal Kafka ve své Proměně (je to velmi působivé), „tato zpráva posloužila okupantům jako dobrá záminka k rozpoutání zběsilého cenzurního teroru. Nejenže byli po celých vagónech likvidováni jednotliví blogeři, ti kteří se nesehnuli. Ale s rodnou zemí byly dokonce srovnávány celé facebookové platformy, a všichni, kdož na těchto platformách lajkovali, byli odvlečeni kamsi do jádra EU na nucené práce.

Bylo evidentní, že tento zběsilý teror, všechna ta zvěrstva páchaná rozběsněnými lidmi v tísni, mají jediný, jasně daný cíl. Zničit poslední ostrov svobody, blogy na iDNES.

,Ya basta!’ zvolal jsem tehdy mocně, až se zdi bruselského eurobundestagu otřásly a začal kolem sebe shromažďovat skupinu komsomolců, odvážných lidí, abychom se okupantům postavili statečně na odpor.

Při první naší odbojové akci jsme vyhodili do vzduchu nástěnku, na které byla multikulti propaganda. Okupanty to rozzuřilo tak, že na naše dopadení vypsali astronomickou odměnu ve výši čtvrtiny průměrné německé mzdy. Sama Merkelová prohlásila na summitu EU svolaném právě jen kvůli tomu do zámku v Libičcích, že každou informaci vedoucí k našemu dopadení odmění navívc pěti eury ze svého.

To nás nezastrašilo. Právě naopak. Povzbuzeni tímto úspěchem podpálili jsme ještě jeden stoh. A já, přímo osobně, jsem vykolejil jeden vozík s uhlím, když jsem se vetřel na odpolední směnu do dolu, který patřil Bakalovi. Bakala pak celou odpolední směnu vyhodil z práce, takže všichni museli na podporu.

Ale nikdo mě neprozradil, protože se nám podařilo usilovnou drobnou sabotážní získat pracující lid na svoji stranu.

Jednou jsem si taky zapálil cigaretu v hospodě a pak, když mě chtěli hipsteři, co tam seděli, a kvůli kterým se zakázalo kouření, chytit a předat tajné polici, jsem utekl záchodovým oknem na dvůr, kde už na mě čekalo kolo, na kterém jsem odjel do krypty jednoho kostela, kde jsem se pak úspěšně skrýval před okupační mocí.

,Tu máte, žerte, pane Ladiku, vůbec se nežinýrujte! Kéž bychom byli tak všichni stateční jako vy!´ nosili mi tam hodní lidi aspoň klobásky, když už se, kvůli rodinám, neodvážili podpálit stoh a tak okupantům a člověku tísni jasně ukázat, komu patří tato zem.

A tak se ani za dva roky, které uplynuly od sepsání oné zprávy, kterou se začala třetí heydrichiáda, respektive merkeliáda, díky činnosti naší odbojové organizace Mladá Garda Sivodňa, v jejíž čele stojím, nepodařilo zlikvidovat svobodné blogy na iDNES.

Mnoho soudružek a soudruhů za to sice zaplatilo cenou nejvyšší, smazáním svého facebookového profilu, ale my se nevzdáme.

Nevzdáme se, jsme Češi!

Dva roky, od roku 2015, nás člověk v tísni likviduje, ale nezlikvidoval!

Nikdy se nevzdáme, slyšíte nikdy!

Nikdy!

Jsme Češi, soudružky a soudruzi!“

„Nikdy se nevzdáme!

Slyšíte?

Nikdy!

Jsme Češi, soudružky a soudruzi!“ připojují se k Ladislavovi V., polnímu veliteli odbojové organizace Mladá Garda Sivodňa vždy v tuto chvíli i jeho posluchači.

Taky beruška na hlavě velitele se probere.

Roztáhne krovky a vzlétne.

Letí a diví se: „Jak velkým se zdá být tento svět z mé hmyzí perspektivy, jako by ani konce neměl!“