Ad S dítětem do bitev a nejen do bitev

Také jsem tu věc konzultoval. S mnoha odborníky. A opravdu je bezpochyby lepší držet dítě nikoli za nohy u kotníků, ale za ruce a nejen dítě

Courám tak po Svaté zemi, tom malém kousku naší planety, který si svou svatost bezesporu zaslouží, nikde není tak svatě jako zde, ba dokonce ani v Tibetu, ani Antarktidě, a koho vám nepotkám!?

Potkám svatého Jana Křtitele!

Ale kdyby jen Jana Křtitele, potkám i pana S.!

Totiž abyste rozuměli, Jan Křtitel má pana S. za svým krkem, který tam pohodlně uveleben, drží se svatého proroka za jeho hlavu.

„Servus!“ pozdravím starého známého a hned se ptám, „na procházku?“

„Servus!“ odpoví mi svatý prorok a přikývne, nakolik mu to dovolí pan S., který mu sedí na krku, „jo, na procházku. Musím si dát trochu oraz od toho křtění. Celé dny jsem po pás ve vodě jako nějaký hastrman, ale zdraví má člověk, málo platné, jen jedno.

Co si počnu na stará kolena, až v nich budu mít revma?“

„To je fakt. Člověk by si měl svého zdraví vážit, revma není žádná sranda,“ přikývnu a vyzvídám dál, „a kam máte namířeno?“

„Ale do Gazy,“ řekne svatý prorok.

„Panebože, do Gazy? Co tam? Vždyť je to u moře, proboha!“ namítnu, poukazuje na to, že je Gaza u moře.

„Ale tady pan S. se tam chce podívat. Rád by řekl Palestincům, ať táhnou do horoucích pekel, protože Svatá země nebude nikdy jejich milovaným domovem. Jo, a Jeruzalém taky,“ řekne mi svatý prorok.

„Proboha a není to nebezpečné? Já myslím, že je to velmi nebezpečné!“ zvolám.

„Ne, není to vůbec nebezpečné. Celé jsem to konzultoval s odborníky. A ti mi opravdu potvrdili, že když nebudu držet pana S. za kotníky, ale za ruce, tak by to nemělo být nebezpečné. A já ho za ruce držím. Chraň bůh, abych ho držel za nohy,“ snaží se mě uklidnit svatý prorok.

„No, nejlepší by bylo si ho vůbec nedávat za krk. Ale tak to nemyslím. Co když si vás spletou s příslušníky Hamásu? Myslím Izraelci. A splést si vás můžou snadno, protože v Gaze je to samý terorista. Ne, podle mě je to velmi nebezpečné,“ nesouhlasím ani trochu s tím ztřeštěným výletem.

„Někdo to Palestincům musí říct, že je na světě nikdo nechce. A pak, i kdyby se mi něco stalo, tak je to stejně jedno, protože po mně stejně přijde někdo větší než jsem já, na mně zase až tak nezáleží,“ nenechá si svatý prorok vymluvit výlet do Gazy s panem S. na ramenou.

A právě na něho se obrátím: „Aspoň vy byste měl mít rozum, člověče!“

Ale pan S. Mi svojí odpovědí div nevyrazí dech.

„V mém případě je to tím tuplem jedno, protože po mně přijde Trčálek,“ řekne, jako by se nechumelilo.

„Ale Trčálek je přece Ďábel! Zeptejte se pí Valíkové! Je Ďábel, protože posunuje význam evangelia!“ upozorním pana S.

„Vždyť to povídám, Trčálek po mně přijde,“ odpoví pan S. a zavrtí svým ocasem, kterého si všimnu až teď.

Konečně mi docvakne, s kým mluvím.

Pan S. je čert, který se zjevoval Ivanu Karamazovi a celý ten výlet do Gazy na ramenou Jana Křtitele není nic než jen odporná, dokonale fantasmagorická čertovská fraška.

„Jděte si třeba do prdele, když vás to baví!“ odplivnu si odporem a nechám ty dva, ať si jdou, kam chtějí, já si teď raději zajdu na chrámovou horu, tam se natáhnu do stínku a na chvilku si zdřímnu, kde jinde bych se už měl setkat s Bohem než tam?