Ad „Rusáci nás neosvobodili a Němci nás neokupovali, ani nevraždili“

Výše zmíněný, dnes publikovaný, článek p. Jurčáka, mě naplnil takovým spravedlivým hněvem, že jsem se, po poradě se svými právníky dr. Rajchlem a dr. Zwyrtek-Hamplovou, rozhodl reagovat nejlepším možným způsobem, totiž pravdou 

Patřím k těm lidem, kteří velmi špatně snášejí, když někdo začne tvrdit, že nás neosvobodila slavná Rudá armáda a že nás Němci neokupovali. Vysvětluji si to svým hypertrofovaným smyslem pro spravedlnost, který mě suverénně řadí mezi nejspravedlivější lidské bytosti mezi všemi národy (vyjma národu ukrajinského, protože žádný takový národ neexistuje a nikdy ani neexistoval, a nikdy ani existovat nebude).

Když přede mnou někdo řekne, že nás neosvobodila slavná Rudá armáda, a zvláště pak její speciální jednotky Smerš, které se specializovaly na likvidaci obzvláště nebezpečných fašistů, a že nás Němci neokupovali (kdyby nás neokupovali, sotva by mohla na Václavském náměstí proběhnout demonstrace proti bídě a za mír, jejíž účastníci odsuzovali atentát na Heydricha, protože by u nás pochopitelně žádný Heydrich nebyl), tak se rozpláču a začnu křičet: „To myslíte jako vážně! To není pravda! Jděte do prdele! Slyšíte, jděte do prdele!“

Ano, to začnu vždy křičet, když někdo začne tvrdit, že nás slavná Ruská armáda neosvobodila a křičím tak dlouho, dokud to dotyčná osoba neodvolá, nebo zbaběle neuteče, protože pro svá lživá tvrzení nemůže mít žádné relevantní argumenty.

A tak jsem pochopitelně začal křičet, když jsem se pustil do článku pana Jurčáka, který byl zveřejněn dnešního dne na tomto blogu a ve kterém se pan Jurčák snaží dokázat, že nás neosvobodila slavná Rudá armáda, a že nás Němci neokupovali, aby svá tvrzení, stejně jako všichni ti historikové, kteří se najednou vynořili v celých zástupech kdoví odkud (nejspíše ovšem je nám sem nasadili z Kyjeva, z tamního ústředního partyzánského štábu) a na které teď narazíme na každém kroku, byl schopen podpořit svá tvrzení nějakým argumentem.

„Jdi někam, Jurčáku! Jdi někam, Jurčáku, jdi někam, Jurčáku!“ křičel jsem a vůbec se za to nestydím, protože jsem spravedlivý mezi národy.

Jen totální kolaborant, naprostý zrádce, vždy prodejný a ochotný prostitut může napsat to, co napsal pan Jurčák ve svém hnusném článku z něhož, s největším odporem, doslova cituji: „Zůstali jen ti hodní Němci, hodní a spravedliví západní hrdinové a oproti nim pak ožralá, demoralizovaná Rudá svoloč, která tu vlastně neměla co dělat a její přisluhovači ze Svobodovy armády.“

„Jdi do někam, Jurčáku! Jdi někam, Jurčáku!“ omlouvám se, ale musím zase křičet, když čtu tato zrůdná slova, které ze svého mozku vypotil pan Jurčák.

Ptám se tě, Jurčáku, tebe, který nazýváš slavnou Rudou armádu rudou svoločí, četl jsi vůbec knihu Heliodor Píka a jeho vrazi?

Knihu, ve které je popsán osud Heliodora Píky, jenž byl u vzniku československé jednotky v Buzuluku (její vojáci měli anglickou výstroj) a jenž byl plným právem popraven, protože sešel ze správné cesty, tvrdil totiž, že Sovětskému svazu nejde o osvobození Československa, ale o nastolení diktatury proletariátu pod patronátem Sovětského svazu?

Nepochybuji ani trochu o tom, že jsi tu knihu nečetl, protože pak bys nenapsal tu nejhnusnější věc, totiž že vojáci ze Svobodovy armády, často propuštění z gulagů, byli přisluhovači rudé svoloči!

„Jdi někam, Jurčáku! Jdi někam, Jurčáku!“ zase se omlouvám, ale nedá se jinak.

Ne, Jurčáku, takoví jako ty, kteří nám chtějí zamlčet, že za svou svobodu vděčíme, a brzy budeme opět vděčit, slavné Rudé armádě, už zanedlouho skončí na smetišti dějin.

„Dnes už si opravdu málokdo vzpomene na Ploštinu, Vařákovy paseky, Juříčkův mlýn, Prlov,“ vykřikuješ triumfálně do světa, jistý si svým vítězstvím, jistý si, že ty, a tobě podobní, již definitivně vymazali z našich hlav pravdu, že opět hledíme na Němce jako na své spasitele, a nikoliv jako na naše zotročitele a odvěké nepřátele, kteří nás chtějí zlikvidovat a vyhubit, aby se mohli zmocnit našich domů a našich aut, která vyrobily německé firmy.

Ale věz, Jurčáku, že památka Ploštiny není zapomenuta!

I přes zuřivý a hysterický odpor takových individuí jako jsi ty byl památník na Ploštině otevřen a slavnostně zrekonstruován, o čemž se můžeš na vlastní oči přesvědčit zde, ty jeden zrádče našich národních zájmů!

A nic na to nezmění ani ten fakt, že se to podařilo díky sto deseti miliónům evropské dotace. Ba právě naopak, je to nutné považovat za husarský, typicky český švejkovský kousek, že z peněz z fašistického Bruselu se rekonstruoval památník jeho obětí na Ploštině!

A jakkoliv si to přeješ, jakkoliv k tomu napínáš všechnu svou negativní energii, jsa v žoldu temných sil, není zapomenuta ani památka Prlova (klikni si sem, ty agente zahraničních neziskovek, jestli nejsi zbabělec, který se bojí pohlédnout pravdě do očí!).

Neměj strach, Jurčáku!

Přijde den a zúčtujeme spolu!

My všichni, které nazýváš dezoláty, s tebou zúčtujeme, až svrhneme tuto kolaborantskou vládu, jež likviduje naši krásnou zemi. Zúčtujeme s tebou a se všemi, kteří tvrdí, že nás neosvobodila slavná Rudá armáda, že nás Němci, které nenávidíme za všechna století útlaku, neokupovali.

Zúčtujeme se všemi, kteří jako ty, triumfálně vykřikují do světa, že Ploština i Prlov jsou zapomenuty, aby se zavděčili svým chlebodárcům.

Tak přísaháme!

P.S. To všechno jsem napsal při plném vědomí a jako přímý účastník besedy s Dajanem Bajanovičem Murzinem, kterého jsem viděl zrovna tak, jako viděli Krista jeho učedníci v Emauzech.