17. listopad, tak tuhle partii A. Babiš drtivě prohrál.

17. listopadu byla v Ženevě sehrána velmi zajímavá šachová partie, jejíž vítěz byl ovšem znám již předem

            Máte-li peníze od Sorose nebo od Bakaly, pak věřte tomu, že pro vás není nic nemožné!

            Já měl peníze od Sorose i od Bakaly, nebylo tedy pro mne zhola nic nemožné dvojnásob!

            Stačilo jen vyčkat vhodný okamžik a vklouznout za Andrejem st. do domu (ano, uznávám, bylo to vloupání), v němž bydlí Andrej ml. ve městě, jež má, díky Kalvínovi, značné zkušenosti s tím, jak se žije ve státě ovládaném dominantním psychopatem.

            A když už jsem byl v tomto domě, stačilo mi pak jen zapnout skrytou kameru a všechno nahrát, ovšemže bez plného vědomí zúčastněných.

            „Ahoj, jak se máš?“ zeptal se Andrej st. Andreje ml.

            „Dobře, ten Krym mi náramně prospěl.

            A ty?“ odpověděl Andrej ml.

            „Taky dobře.

            Neodstoupím!

            Nikdy!

            To si všichni zapamatujte!“ vykřikl Andrej st.

            „Budu si to pamatovat,“ přikývl Andrej ml. a dodal, „je to pravda, že jsem duševně nemocný?“

            „Ano, je to pravda,“ přikývl Andrej st.

            „Tak to si můžeme spolu zahrát šachy, tati,“ navrhl Andrej. Ml.

            „To můžeme,“ souhlasil Andrej st.

            „Vezmu si černé.

Chci, abys měl výhodu prvního tahu, když jsi můj táta,“ prohlásil Andrej ml.

„Ano, tak to bude lepší, když budu mít výhodu prvního tahu,“ přikývl Andrej st., a když jsou figury rozestavěny, skutečně táhne jako první, „Jf3“

„Jf6“ odpovídá Andrej Ml.

„c4,“ táhne Andrej st.

 „g6,“ táhne Andrej ml.

„Jc3,“ táhne Andrej st.

 „Sg7“ nabídne syn otci vytvoření pěšcového centra, na které pak bude útočit, Fianchettovaný synův střelec teď ovládá diagonálu a1-h8, včetně důležitých polí v centru.

„d4“ odpovídá otec protitahem.

 „O-O,“ rošuje, syn aby rychle uvedl krále do bezpečí.

„Sf4,“ táhne otec

„d5,“ odpovídá syn

„Db3“ na to otec.

 „dxc4,“ zatvrzele sleduje syn jakýsi skrytý cíl.

„Dxc4“ rozhodně bere otec synova pěšce.

„c6“ vyráží syn pěšcem.

„e4,“ vyráží i otec pěšcem.

„Jbd7“ zapojuje syn jezdce.

„Vd1,“ vrhá otec naopak do boje věž

„Jb6,“ jde si za svým syn.

„Dc5,“ posune otec dámu.

„Sg4“ operuje syn se střelcem.

„Sg5,“ nevšimne si otec (ku své škodě), že je lépe vyvinutý, a že měl zahrát Se2!
„Ja4!“ využívá syn ztráty tempa otce, který táhl  v zahájení jednou figurou dvakrát!
„Da3“ snaží se otec s tím něco udělat.

 „Jxc3“ jde si ale syn za svým.

„bxc3,“ pokouší se otec za každou udržet pozice.

„Jxe4,“ nabízí syn otci oběť, za kterou ovšem by získal útok na krále.

„Sxe7,“ odmítá to otec v pudu sebezáchovy.

„Db6,“ dotírá ale syn dál.

„Sc4,“ doufá otec.

Ale kdepak syn: „Jxc3!

„Sc5,“ snaží se otec něco vymyslet.

„Vfe8+“ dává syn otci šach.

„Kf1,“ odklidí otec krále.

„Se6!“ zahajuje syn nekompromisně protiútok.

Ale namísto toho, aby táhl, vyskočil otec náhle od šachů jako by ho zasáhl střídavý elektrický proud a začal šermovat rukama: „Kdo tě k tomu navedl?

To je dobře načasovaný protiútok!

Chtěl jsi hrát šachy a místo toho na mě útočíš!

Proč jsi čekal až do sedmnáctého tahu, který má symboliku?

Je to celé naplánové a je to puč Palermo!“

„Ale, tati, vždyť jsem přece duševně nemocný.

Musel jsi vědět, že ta partie je předem prohraná, měl sis nastudovat, co je moje duševní nemoc,“ namítl syn.

„Pravda je na mé straně, musí zvítězit!“ stačil ještě zvolat Andrej st., načež do místnosti vtrhli zakuklení policisté z protimafiánské jednotky (asi odkoukali vstupní kód), hbitě nasadili Andreji st. na hlavu použitý jutový pytel a odvedli ho ven.

Po nich jsem šel i já.

Venku se zdálo vše při starém. Švýcarské banky se horečnatě chystaly na tuhou zimu, navážejíce do svých sklepů Bakalovo uhlí, všechna ženevská čapí hnízda byla do jednoho osiřelá, kdoví, kde byl jejím obyvatelům konec.