1. leden, pitomý den obnovy samostatnosti českého státu, který nikdy nebyl samostatný

Co je to za nesmysl a totální pitomost tento dnešní den obnovy samostatnosti českého státu, když český stát nikdy nebyl samostatný?

            Náš český národ je národem jedině a pouze lokajským a jak by nemohl být, když náš stát nikdy nebyl samostatný, když jsme byli vždy součástí nějaké Říše, která nám dávala najevo svou nadřazenost, která nám nedovolila nikdy, mnohdy ovšem i naštěstí, rozhodnout si svobodně o svém vlastním osudu.

            Náš český stát, jakkoliv snad ve svém interiéru útulný a vonící na sto honů pro nás Čechy taky typickým selským rozumem, byl vždy jen součástí světodějných plánů institucí a osob mnohem mocnějších než celý náš národ, jenž je po celou dobu své existence toliko jen zbožím, které je přesouváno z jedněch mocných kupeckých rukou do druhých, jednou nás vlastní Církev, jindy Soros, jindy zase Rothschild a jindy zase Rockfeller a jindy zase Bakala.

            Osoba stojící v čele našeho státu byla vždy jen bezmocnou loutkou, kterou ovládali vládci Říše nebo Církve svaté, a i ten nejmocnější český panovník byl vždy podřízen Králi Králů, tedy samotnému Kristu.

            „Jakápak tedy samostatnost?“ ptám se.

            Jako jsme i dnes součástí Říše, zbaveni vlastní vůle, byli jsme takto nesvobodní v jakémkoliv minulém okamžiku, v jakékoliv sekundě své tak zbabělé historie, protože tak lokajský národ, jako jsem my, Češi, ani jinou historii než nanejvýš zbabělou mít ani nemůže.

            Sotva tedy dnešní den může být dnem obnovy samostatného českého státu, není-li ten samostatný ani teď, a nebyl-li ten samostatný ani nikdy ve své historii, chceme-li pohlédnout Pravdě do očí.

            Ale musí nám to vadit?

            Nezanikne tak jako tak, dříve či později náš stát s příchodem Krista, vtěleného do miliardy uprchlíků, na zem, jenž zde, po svém drtivém vítězství nad Antikristem z Protiproudu, nastolí Boží království?

            A co je víc, boží království nebo český stát?

            Co je víc, Nový Jeruzalém, hlavní město božího království či Praha, hlavní město našeho státu?

            Co je víc, Kristus, hlava božího království, či Miloš Zeman, hlava českého státu?

            Nemusíme tedy nijak želet, zanikne-li náš český stát, jehož obnovená falešná samostatnost byla jen důsledkem zrůdných plánů světovládců na rozbití mocného Sovětského Svazu, nemusíme lkát, budeme-li zbaveni oné falešné svobody, jež je ve skutečnosti otroctvím, která musí být naší hanbou, neboť za ni vděčíme především Sorosovi a podobným lidským zrůdám!

            Přijde-li s koncem tohoto světa, s příchodem Krista, i konec obnoveného českého státu, nemůžeme se z toho než jen radovat, protože právě tento český stát nejvýstižněji charakterizuje a definuje lokajství našeho českého národa.

Pravda, i v božím království nezůstaneme než lokaji, ovšem budeme tam aspoň lokaji Kristovými, konečně osvobozenými od jakékoliv státotvornosti, jež nám byla vždy jen na škodu, neboť to, co z ní vzešlo, bylo vždy jen k smíchu stejně tak, jako je k smíchu i dnešní svátek.

            „Den obnovy samostatného českého státu ve čtvrté říši, protože co nedokázal Hitler, dokáží Němci dnes díky zpitomělosti takzvaných elit a propracované propagandě, kterou žerou hlavně ohněstrůjci bývalé sametové revoluce (myslím předminulé studentstvo) a dnešní již méně vzdělané mládí s dokonale vymytými zadními mozky. 

Historie se opakuje jako vegetační cyklus, jako veškerá ontogeneze, haha!

Opět bude stát Velkoněmecká říše proti Rusku jako u Thermopyl, ale tentokráte za halasné spolupráce národů, které si před 78 lety podrobila, ale tehdy se ty národy snažily osvobodit, haha!“ směji se dnešnímu svátku na celé kolo a není na tomto světě nikdo, kdo by dokázal můj veselý smích utišit atomovou bombou.