Lékaři hájící zájmy pacientů? Pane Kubku nenechte se vysmát

Nejsem lékař, nejsem lékárník, nejsem příslušník zdravotnického personálu. A nemám k těmto lidem nijak blízko. Problematice zdravotnictví nerozumím. Dokonce si troufám tvrdit, že mám k ní jistou averzi. Tento text se nebude týkat zdravotnictví, ale problematiky zdraví se přesto dotkne. Je o zdravém rozumu, byznysu a zájmových skupinách.

Ve včerejších komentovaných událostech vystoupil Milan Kubek, nástupce Davida Ratha v čele České lékařské komory. Šlo o plán Státního ústav pro kontrolu léčiv, který počítá se zřízením nové kategorie léků. Léky z této kategorie by mohly být prodávány v lékárnách lékárníky a to bez předpisu. Má jít o podporu samoléčení a o ulehčení života chronicky nemocných.

Oponentem pana Kubka v debatě byl Michal Hojný, viceprezident České lékárnické komory. Ve sporu s panem Kubkem, respektive ve sporu mezi lékaři a lékárníky, jde právě o výše zmíněné rozšíření možnosti prodávat léky bez předpisu. Nejde tedy o nic jiného než o peníze. Chápu, že pan Kubek usiluje o to, aby bylo, co možná největší množství léků, nejlépe všechny, na předpis. Tedy pod kontrolou lékařů, kteří by tak mohli realizovat své kšeftíky s farmaceutickými společnostmi. Stejně tak chápu, že lékárnící by byli nejraději, kdyby mohli bez předpisu prodávat cokoli a komukoli. Zdravotnictví je byznys. A troufám si tvrdit, že velmi dobrý byznys. A do tohohle byznys, stejně jako do jakéhokoli jiného, vstupují zájmové a profesní skupiny. Ty se snaží hájit zájmy svých členů.

Velmi jsem proto zpozorněl, když jsem zaslechl Milana Kubka, když se začal ohánět tvrzením, že hájí zájmy pacientů. Domnívám se, že pacienti si dovedou svá práva hájit sami. Pacienti nepotřebují samozvané ochránce svých práv, kteří si ochranu těchto práv představují tak, že protestují a podávají trestní oznámení na ministra zdravotnictví za to, že se snaží prosadit zjednodušení přístupu k lékům pro chronicky nemocné a zjednodušit samoléčení. Naopak v zájmu pacientů je, mít co možná nejširší svobodu výběru, protože každý jsme jiný, a každému z nás vyhovuje něco jiného. A taky protože konkurence je jednou z nejúčinnějších inovačních metod.

Představa, že lékař léčí lidi ze starosti o jejich zdraví, je poněkud romantická, ne-li přímo scestná. Lékař léčí lidi proto, aby sobě, potažmo své rodině, obstaral denní chléb. Jak napsal Adam Smith: „Neočekáváme, že svůj oběd dostaneme z dobré vůle řezníka, pivovarníka, či pekaře, nýbrž v důsledku toho, že všichni jmenovaní sledují vlastní zájem.“ Ve zdravotnictví platí totéž a možná dokonce dvojnásob.

Možná se Vám to pane Kubku nelíbí, ale zdraví, kterým se tak rád zaštiťujete Vám nepatří, nemáte monopol na zdraví, monopol na léčbu. Pacienti Vám taktéž nepatří, pacienti jsou svobodní lidé. Každý pacient má proto mít možnost svobodně rozhodnout, kdo jej bude léčit a s tímto se na způsobu léčby a úhrady za ni dohodnout.

Pane Kubku držte se svého kopyta a hajte zájmy lékařů, těmi jste byl zvolen.  A my všichni nepodléhejme falešnému dojmu, že lékařům jde primárně o naše dobro.