Obraz rodiny
s kamenným obchodem, hezkými auty a dětmi, které studují gymnázium nebo
výšku, už patří do růžové minulosti, 50% Vietnamců tu takhle nežijí,
proto vietnamská menšina je teď dost problémová.
„Táta s mámou mají jeden barák, dva krámy a tři auta. Já jdu na medicínu, sestra dělá gymnázium a bratr jde do druhé třídy…“ – takhle můžete slyšet vyprávět o naší rodině. Optimističtí lidé, kteří se snaží usilovat o integraci Vietnamců do české společnosti by Vám rádi sdělili, že to je typická dnešní vietnamská rodina žijících v Čechách. Pravda už je jinde.
Menšina, ale hlučná
Určitě jste si několikrát všimli muže menší postavy a tmavší pleti spokojeně sedícího v autobusu. Pustil nahlas nějakou exotickou muziku a přitom zahlédl do dálky a najednou křičel: “Ejjjjjjjj!!!“ Vy jste se lekli, přitom on otevřel okno, vystrčil hlavu ven a začal povídat s nějakým známým, který stál o 50m dál. V duchu byste se určitě ptali: “Co to je za člověka? Proč ti Vietnamci se najednou zhoršili? Jsou teď hluční, neslušní, nechápaví a jeví naprostý nezájem k okolnímu světu.“
Naše řeč má 5 tónů. Pro Vás nemluvíme, ale zpíváme, i-když šeptáme potichu, vy přece musíte slyšet. Když pak někdo Vám v buse ty emocionální tóny hlučí do ucha, protože má O2 Víkend nebo Domů, tak to je otravné, že? Řeknete mu, že Vám to vadí, překvapivě neumí česky a Vás dál úplně ignoruje.
Vy vidíte Vietnamce jako celek, bohužel poslední dobou nejsme jednotní. Počet Vietnamců v ČR roste až šokově. Noví lidé přichází a docela změnili naši tvář. Perou se před továrnou, na trhu a také v nočním klubu. Sem tam někdo někoho bodá, pak někdo je zatčen z pěstování marihuany. „Jsou špatní.“ Takhle se lehce říká a nikdo neví, proč jsou takoví a dělají takové věci. Tak pojďme se podívat na život nově příchozích Vietnamců a lépe je poznat dřív než v hlavě si vytvořit nějaké předsudky.
ČR – slíbená země
Potkala jsem Huong na koleji, sehnala tu bydlení v létě a je z toho úplně šťastná. „Co by za to dali jiní?“ 20letá holka přijela před rokem do České Republiky, teď pracuje v továrně. Ve Vietnamu ukončila střední školu, pak studovala stavebnictví, které musela pozdě opustit, protože její rodiče s tím nesouhlasili, do toho se zapojil ještě nedovolený vztah s jedním klukem, rodiče ji proto poslali do ČR.
Hung je taky 20letý ale již ženatý a má ve Vietnamu 2 děti. Neměl pravidelnou práci a proto sem jel. Čerstvě ho vykopli z továrny, teď je z něj „zedník“, který nikdy ve stavebnictví nedělal. V fabrice se najde i 50-letý „stařík“. Proč tu je, na tu otázku odpověděl až tragicky vtipně: „Muži z celé vesnice odjeli, kdybych nejel, měli by mě za sraba.“ Na druhém konci extrému tu pracuje 16-letá dívka. Že by radši dělala manuálně než chodit do školy?
Každý z nich má za sebou celý příběh. Odjeli do neznáma pracovat v továrnách na začátku mohlo znít opravdu bláznivě ale ono to mělo své důvody. V Čechách chybí dělníci, vedení továren si rozhodla zaměstnat Vietnamce a nechala na Vietnamcích, aby je sem dostali. Vznikly tím tzv. „pracovní agentury.“ Co pracovní agenti nabízí, to už potvrdí sílu reklamy. Když v rozvojovém Vietnamu někdo slíbí práci s mzdou o 10krát větší než tamější plus zajištěné bydlení, kdo by nejel? K tomu média jim pomůže vytvořit ideální obraz o ČR: vyspělý demokratický stát patřící do EU, vynikající zdravotní péče a životní úroveň, silná vietnamská komunita, která vytvořila vlastní síť obchodů, v nouzi se člověk může vždycky obrátit ke svým krajanům … I méně inteligentní jedinci umí počítat, stačí makat rok nebo dva a splatili by cestu do Čech, pak už jen zbohatnout. Jenže pracovní agenti jim utajili, že na vyšší životní úroveň se taky 10krát zvětší výdaje ve srovnání s vietnamským průměrem.
Zbořený sen
Tak se sem dostaly tisíce chudáčků, kteří nevěděli do čeho šli. Zajištěné bydlení? Ano, to 4 až 5 lidi strčeni do jednoho pokoje v zalezlých ubytovnách ještě z komunistické doby. Není topení, neteče teplá voda? To jsou ale „normální“ podmínky. Není divu, že lidí odtud co nejrychleji utíkají. Však s dluhem si málo kdo dovolí luxusní byt, proto si najdou jen trochu lepší místa, kde bude mít postel ve společném pokoji, společný WC a koupelnu s teplou vodou pro 20 lidi a společnou kuchyň, prostě jen nejzákladnější věci nutné k žití. 20letý ženatý Hung si peníze půjčil od příbuzných, každý den před spaním má výčitky z toho, že nechal na rodiče a vlastní rodinu velkou zátěž, vždyť cesta do ČR nestojí jen letenku. S mírou korupce ve Vietnamu šplhá černá cena zařizování víz na několik tisíc amerických dolarů. Někteří litují: „S těmi penězi jsem mohl otevřít nějaký dobrý podnik!“ A to ještě není konec, pracovní agenti udělají vše, aby vytáhli co nejvíc z kapes zklamaných lidí. Platí se cokoliv, co si vymyslí a neorientující nově přícházejícíí Vietnamec potřebuje práci, proto nemá jinou volbu. Ovšem mezi nimi často neexistují zákonné smlouvy, proto dělníci nemají kam se obrátit. Určitě si říkáte: „Jak je to vůbec možné?“ Ale ano! Vietnamci jsou zvyklí si důvěřovat a pracovní agenti dlouho žijící v kapitalistickém západním světě toho umí dokonale využívat. 20letá Hai měla jednou pracovní schůzku, služební agent by ji měl vést na nové místo, kde bude pracovat. Čekala na něj od 6. večer do noci a v té době už jí žádný autobus domů nejel. „Neumím česky, jsem jako hluchoněmá a tentokrát nebylo kam jít. Připadala jsem se jak bezdomovec.“ Na tu nemilou náhodu nikdy nezapomíná, ale byla pořád šťastnější než mnoha jiných. Někteří pracovali osmičku, k tomu přidali další 4 hodiny, brali víkendový i noční a dokonce chodili pěšky do práce přes polovinu města, aby nemuseli dát pár korun na autobus. Pak na konci měsíce pracovní agentura jim nečekaně zmizela a nikdy své zasloužilé platy nedostali. Jak se po takové agentuře pátrá? Těžko se pátrá po něčem, co nikdy papírově neexistoval. Vedení továrny o takových věcech nemají ponětí, protože jednají jen se svými pracovními agenturami, tak proto taky neřeší. Kdo by jinak něco řešil s lidmi, kteří nedokážou česky komunikovat? Místo českého snu vietnamští dělníci pracují sotva na přežití.
klikněte zde pro pokračování
(Článek má pokračování, jelikož tato věc je složitá. Zmíněné fakty jsou podle vyprávění dělníků pracujících v mém městě. Myslím, že na tom dost pravdy musí být. Pro mé krajany, kdo s tím nesouhlasí, respektuji Vaše názory a požádám od Vás to samé.)
