Nejsme Turci ani Arabové!

V Německu se znovu otevřela diskuse nad nepřizpůsobivými přistěhovalci. Sociální dávky jsou nedotknutelným zdrojem všech imigrantů, kteří nemají zájem se integrovat, osvojit si jazyk a ochotu si najít poctivé zaměstnání.

Nedávno jsem dostal email s otázkou, jak probíhá integrace Vietnamců v zemích bývalého sovětského bloku.

Zaměřil jsem na bývalý východní Berlín, který sdílí stejnou (nebo podobnou) komunistickou minulost. Dál na Západ jsem se nedíval, poněvač tam je demokracie hluboce zakořeněná oproti dvaceti letům zde v ČR. Lidé jsou tam více méně tolerantnější a ochotnější naslouchat, což jsme se všichni doposud nenaučili.

 Historie příchodu vietnamských dělníků v Německu je prakticky, s malými rozdíly v datumu, stejná. Rekvalifikace, dosáhnout co nejvyššího vzdělání a poté se vrátit do Vietnamu. Po pádu Berlínské zdi se tento kolotoč výměn dělníků a studentů výrazně změnil.

Změnili se i imigranti. Už nepřicházeli do Evropy jen komunistickou stranou prověření lidé, ale nyní jen  obyčejní chudí lidé z vietnamských předměstí a vesnic. Jejich přáním je dosáhnout lepšího života, finančně pomoc rodině, která zůstala ve Vietnamu a vychovat děti tak, aby nemusely nikdy poznat nouzi a strach jako oni.

Nyní, po dvaceti letech od pádu komunismu můžeme pozorovat známky vývoje mých krajanů. V Německu žije početná vietnamská komunita neboli bývalých "smluvních zaměstnanců". Po dvaceti letech soužití Němci zařadili Vietnamce po boku úspěšně a dobře integrované cizince např. Korejců, Rusů nebo Ukrajinců-tedy ekonomicky prospění lidé.

 O vietnamské komunitě nedávno napsal německý deník Spiegel:

"Jiné přistěhovalecké skupiny, které prokázaly, že integrace funguje. Například 48 procent imigrantů od 20 až 39 let pocházející z Dálného východu dokončily vzdělávací požadavky na přijetí na vysokou školu. V okresech Lichtenberg v Berlíně a Marzahn  Vietnamci již tvoří 17 procent studentů na univerzitě. I když tvoří jen 2 procenta populace v těchto čtvrtích. Vietnamská komunita, která se z velké části skládá z bývalých "smluvních zaměstnanců" se podařilo ve východním Německu rychle stoupat na společenském žebříčku.

"Vietnamští rodiče, jsou si velmi dobře vědomi vzdělání svých děti."  říká učitelka Christina Morgenstern na J. Gottfried Herderově gymnáziu v Lichtenbergu.

Vietnamci vědí čeho chtějí dosáhnout, mají cíl a proto se integrujeme tak rychle. A poctivostí to jde ještě rychleji. Tímto bych uzavřel první část této úvahy.

Jako neúspěšný příklad se uvádí turecká komunita.

 Samozřejmě nelze všechny Turky házet do stejného pytle, totéž ani Romy zde v ČR. Z jejich řad vyrostly úspěšní a ekonomicky velmi užiteční lidé jako např. režisér Fatih Akin, který točí  filmy o světě přistěhovalců nebo zpěvák Bushido, který nedávno spolupracoval s Karlem Gottem.

Přínos vidím v každé komunitě, bohužel někteří mají tu smůlu, že ne všichni mají zájem pomáhat společnosti ekonomicky a politicky růst. Ale to daň, který musíme trpět pokud z jejich řad má vyrůst úspěšný člověk, který bude přínosem nejen pro svou komunitu, ale i pro celou Evropu.

Tímto zdravím svého strejdu, který žije v Německu.