Můj život v Hanoji

Kolem Ho Chi Minova mauzolea jsem jel více než 100x. Byla to taková moje křižovatka, když jsem jel na fotbal, na ryby nebo jen tak někam. Mými nejmilejšími místy je však okraj Hanoje.

Nikomu to neříkejte, ale jsem původem napůl z vesnice a napůl z Hanoje.

Zrovna si nevybavím jméno vesnice odkaď pocházejí otcovi rodiče. Jen si vzpomínám, že je to směrem na jih od Hanoje, ale pořád daleko od moře. Tím si rád vysvětluju svůj vztah k venkovu. 

Na okraji Hanoje jsem nalézal jakýsi klid a zároveň si rozšiřoval znalosti.

Je tam například vesnice zaměřená na výrobu nudlí do vietnamských polívek. Jsem si naprosto jistý, že se jejich produkty dováží i do ČR. Také jsem tam navštěvoval místní tržnice, kde měli závitek za 5 Kč. Z respektu jsem však nenavštěvoval jejich chrámy. 

Anebo je tam vesnice orientovaná na ruční výrobu okrasného nábytku. Ještě bych chtěl zmínit vesnici, kde se lidé věnují pěstováním květin. Tam bylo opravdu hezky.

Také jsem pozoroval sklizeň rýže, potulující buvoly nebo chytání žab. Toto všechno jsem poznával zcela náhodou. 

Díky tomu vím, že ti lidé teď mají plno ruce práce.

Obyvatelé Hanoje se nyní připravují na svátky. Spotřebuje se spoustu čaje i nudlí a domy je třeba vyzdobit květinami. Váženým hostům můžeme nabídnout buvolí maso. 

Když se začne stmívat, tak otočím kolem a mířím zpátky do velkoměsta. Dobrými orientačními body jsou zářivé mrakodrapy. Vidím jak se lidé vrací domu, někteří naopak zaplní pouliční bistra a někteří si jdou zasportovat. 

Ono se zdá, že to město nespí, ale nenechte se zmást.

Krátce po 23h je úplně vylidněno. Všechno zavřeno. Nevím, jak se jim říká. Zkusme je nazvat "večerní pořádkovou policií". Kdo prodává v mimo povolenou dobu, tak mu seberou věci a má po podnikání. Žádný hluk, žádná zábava. Lidé se potřebují vyspat a večerní policie na to dohlídne. 

Brzy ráno, kolem 6h začne hrát budovatelská hudba, následně někdo úřednickým tónem čte schválený text a zakončí popřáním dobré práce. 

Ze začátku jsem to nesnášel. Později jsem to měl místo budíku. Rychle vstát a vyrazit ven. Trošku zaběhat, nasnídat, koupit jídlo a pak domu ukrýt se před letním vedrem. 

To jak trávím čas se říká neproduktivní činnost, plýtvání časem anebo flákání se. Abych zklidnil své svědomí a uklidnil své příbuzné, tak jim tvrdím, že jdu hledat ženu. Oni na to slyší, protože většina jejich manželů/manželek je původem z vesnice.

Proč by mi tedy bránili ve štěstí, když oni ho tam našli. A proto:

"Hodně štěstí synovče, hlavně ať je milá." Ano teto.

"Najdi si baculatou, věř mi." Ano strejdo.

"Večeře je v sedm." Ano dědo. 

"Neříkal jsi, že jsi se vrátil do Vietnamu, abys tady našel ženu?" Já vím, ale dneska hraje Sparta.